Harry Potter- pokračování

2. kapitola SBOHEM BRADAVICE

     Harry se probudil hodně brzy. Byla ještě tma. Snažil se ještě na chvíli usnout ale nepodařilo se mu to. Rozhlédl se kolem sebe. Na zemi ležel Charlie a Bill, vedle něho na posteli hlasitě chrápal Ron a na dalších postelích leželi jeho spolužáci Nevil, Dean a Seamus. Všichni ještě spali. Harry se potichu obléknul a sešel do společenské místnosti. Bylo tam prázdno až na nějakou postavu která seděla schoulená v měkkém křesle a četla si knížku. Když vešel postava se na něj podívala a Harry poznal Hermionu. „Taky nemůžeš dospat ?" zeptal se jí a sedl si vedle ní do křesla. „Hmm, stejně je to hrozné nemyslíš" řekla tiše, měla kruhy pod očima a vypadala hodně unaveně „když pomyslíš že už se nikdy nevrátíš", Harry si povzdechl „bude mi to tady chybět" řekl. „Mě taky." řekla Hermiona. Chvíli tam mlčky seděli a potom se Harry zeptal „Pojedeš vlakem?" „Jasně," řekla Hermiona a hlasitě zívla „ale hned jak vystoupím půjdu hledat rodiče. Vím přesně kde by měli být, takže by to nemělo být moc těžké. Hned jak je najdu pošlu vám zprávu to slibuji." Po chvíli se ve společenské místnosti objevil Ron. „Dddoobré ráno" hlasitě zívl „taky nemůžu dospat ale už se hrozně těším na sníííííííííííddddani." Harry s Hermionou se na sebe podívali a Hermiona vyprskla smíchy „zase myslíš jen na jídlo Rone." „No a?" řekl trochu popuzeně a pobaveně zároveň. „No, Hermiono" řekl Harry „budeš se asi muset pořádně naučit vařit." Smáli se všichni tři až je z toho bolelo břicho. „Psssst" sykla Hermiona ještě se smíchem „ať všechny neprobudíme." Společenská místnost se postupně zalidňovala. Když se u nich objevila rozespalá Ginny všichni společně sešli do Velké síně na snídani. Harry se snažil nemyslet na to že jsou to poslední chvíle v Bradavicích ale prostě to nešlo. Nejspíš si toho všimla i Ginny protože se na něj povzbudivě usmála. Po snídani si všichni šli sbalit a odnést zavazadla do Vstupní síně. Paní Weasleyová jim oznámila že se s panem Weasleym přemístí aby v Doupěti mohla uklidit a uvařit něco k večeři. Když se začala blížit devátá hodina, všichni už odcházeli z hradu do krásného slunečního rána aby nepromeškali odjezd Bradavického vlaku.                                                                                               Harry, Ron, Hermiona, Ginny, Charlie a George byli mezi posledníma co odcházeli z hradu (zdržela je profesorka Mc gonagalová která se s nimi loučila). Když šli po sluncem zalitými školními pozemkami Harry, Hermiona a Ron se zastavili a otočili se směrem k hradu. „Bude mi to tu chybět co říkáte." řekl Ron. Hermioně po obličeji stékali slzy. Ron ji vzal za ruku. Otočili se a šli za ostatníma. Harry tam ještě chvíli stál, Ginny ho vzala také za ruku stiskla mu ji a usmála se na něj. Harry ji stisk opětoval a spolu kráčeli klikatou cestou do Prasinek. Když došli na nádraží už byla většina lidí ve vlaku. Harry u předních vagonů zahlédl Hagrida který se rozhlíží jakoby něco hledal. Tak k němu rychle zamířil. Když ho Hagrid spatřil jeho tvář se rozzářila. „Už sem myslil že sem tě propásnul Harry!" řekl a objal ho tak pevně že mu málem zpřelámal všechny žebra. „Vopatruj se a neboj určitě se někdy za tebou přídu podívat!". Harry se na něj usmál. „Z celých Bradavic my stejně budeš chybět hlavně ty Hagride." Hagrid se usmál a na zem se valyli slzy velké jako kapky deště. „Jseš bezva kluk Harry, a už běžte ať vám to nevodjede." Zrovna k nim přiběhli Hermiona a Ron. „Děkujeme za všechno Hagride." řekla Hermiona a objala se s ním. „Doufám že se u nás brzy ukážeš Hagride." řekl Ron a Hagrid ho poplácal po zádech. Zazněla píšťalka na znamení že může vlak odjet. Harry, Ron a Hermiona rychle naskočili do vlaku a ten se s nimi začal rozjíždět. Hagrid jim mával rukou velkou jako lopata. „Mějte se hezky." Volal na ně a běžel vedle vlaku. A potom zmizel. Už nabírali vysokou rychlost. Všichni tři se ještě chvíli dívali z okna a pak si šli najít kupé. Všude bylo plno. V posledním kupé byli jen Nevill s Lenkou a Ginny. Harry otevřel dveře kupé. „Můžeme si přisednout?" zeptal se. „Jasně" odpověděl Nevill „Ginny vám tu drží místa." „Děkujeme."řekla Hermiona. Harry si sedl vedle Ginny a svůj batoh si hodil do zavazadlového prostoru. Cesta ubíhala až moc rychle. V poledne přijela postarší usměvavá čarodějka s vozíkem plných dobrot. Harry který už měl docela hlad si koupil Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak a čokoládové žabky. Ostatní si také něco nakoupili a potom to společně všechno snědli. Venku se začalo stmívat. „Už tam skoro budeme." oznámila jim Hermiona když se v kupé rozsvítili světla. Vlak začal zpomalovat a pak zastavil. Všichni si vzali svá zavazadla a vyšli ven z vlaku. Na nádraží bylo jen pár lidí. Mezi nimi i pan Weasley. „Jaká byla cesta?" zeptal se s úsměvem „Molly se omlouvá že taky nepřišla ale musela ještě dovařit večeři." Harry se rozhlédl a viděl že k němu spěchá Nevill s Lenkou. „Harry, budeš mi moc chybět jsi skvělý kamarád a naučil si mě spoustu věcí." řekla Lenka se slzami v očích a objala ho. „Jo Harry, Za všechno moc děkujeme a doufám že se zase někdy uvidíme." přidal se Nevill a taky se s Harrym objal. Spoustu lidí se s Harrym přišlo rozloučit. Seamus a Dean (jeho spolužáci z Nebelvíru), Katie, Angelina a Wood (spoluhráči Nebelvírského famfrpálového mužstva) ale taky třeba Cho (jeho bývalá láska z Havraspáru) a spoustu dalších. Když se konečně se všemi rozloučil prošli přepážkou a ocitli se na mudlovském nádraží.                                                                                               Vyšli ven do chladného večera. „Asi se s vámi budu muset rozloučit." řekla Hermiona. „Jak to myslíš?" zeptal se jí Ron. Hermiona odpověděla. „Víš moc dobře že musím najít své rodiče Rone." „Tak já půjdu s tebou!" řekl rozhodně Ron „ aspoň mě představíš svým rodičům. „Já nevím Rone." řekla Hermiona ale když viděla jeho přesvědčený výraz nakonec souhlasila. Nejdřív rozloučila s Ginny pak a panem Weasleym a nakonec s Harrym. „Budeš mi chybět Harry." objala ho a stekla jí po oblyčeji slza. „Neboj určitě se brzo uvidíme ." řekl Harry a usmál se na ni. Hermiona mu úsměv opětovala a chytlůa se Rona za ruku. „Tak sbohem kámo, něž přijdu ukliď mi prosím trochu v pokoji, jo?" zasmál se Ron a s Hermionou se přemístili. „Jak se dostanem domů taťko? Zeptala se Ginny a zívla. „Mám půjčený jedno ministerský auto. Půjčil mi ho Kingsley." Když dojeli do Doupěte paní Weasleyová měla už uvařeno. Pan Weasley jí pověděl že Ron šel z Hermionou. „To je od něj hezké že jí chtěl pomoct." řekla na to paní Weasleyová. „Myslíte že už spolu chodí?" dodala. Ginny se začala smát a Harry odpověděl. „Jo, řekl bych že nejspíš spolu chodí." Po večeři je paní Weasleyová zahnala do postele. Harry měl ustláno v podkrovním pokoji který patřil Ronovi. „Popřál panu Weasleymu a paní Weaslyové dobrou noc. Ginny mu také popřála dobrou noc a políbila ho. Když si lehnul do ustlané postele připadal si konečně jako doma.