Escape.

Chapter II.

Kristin's POW;

Už jsou to čtyři dny. Čtyři dny co tu ležím, připojená na přístroje, které mě přivádějí k šílenství.

Za tu dobu, jsem přišla na jednu věc. V nemocnici je hrozná nuda. Zvlášť, když musíte pořád ležet. Nebaví mě to tu, ale domů mě nepustí. Prý abych se srovnala. To tak.

Rodiče jsou doma a chodí za mnou jen na krátké návštěvy okolo poledne. Měli by dostat cenu za rodiče roku. Ano, sarkasmus byl vždy mou silnou stránkou.

Pomalu budou čtyři. Abyste rozuměli, ve čtyři sem přijde jeden idiot s MUDR. před jménem a snaží se mě přinutit povídat si s ním. Jak já ho nesnáším. Nevypadá sice zle, ale ptá se na podivné věci, které se mi rozhodně nelíbí. Jednou se mě dokonce zeptal jestli jsem na holky. Takovou facku jste v životě neviděli.

Pousměji se nad tou historkou. V tu chvíli se otevřou dveře a dovnitř vstoupí on. MUDR. John Black. Cvokař.

„Ahoj Kristin, jak se dnes máš?" zeptá se svým příšerným italským přízvukem. Já se podívám z okna a neodpovím. Jeho reakcí je povzdech doprovázený zavrzáním křesílka vedle mé postele.

„Víš, mohla bys odtud dřív, kdybys se mnou začala komunikovat." nadhodí a já se zašklebím, ale podívám se na něj s tichou výzvou, aby pokračoval.

„Co kdybys mi řekla co se ti vlastně stalo? Proč si utíkala přes silnici?" nadechnu se. Tak jo. Čas jít s pravdou ven.

Stručně mu řeknu co se stalo a on bedlivě naslouchá. Je fajn se někomu vyzpovídat. Když skončím po tváři mi steče jedna zatoulaná slza. Nebudu brečet! Ne znovu!

„Cítíš se lépe?" zaujatě si mě prohlíží. Jako bych byla exponát v muzeu.

„Ne, proč bych měla?" obořím se na něj.

„Ale notak!" zvolá laškovně s úsměvem a já se taky nepatrně usměji.

„Dobře. Možná trochu." připustím opatrně s rozvahou.

Takhle náš rozhovor pokračuje další hodinu a půl. Když odchází cítím se mnohem lépe.

Rychle sním ten hnus, co tu nazývají večeří a pomalu se začnu propadat do hlubokého spánku...

John's POW;

Je to už hodina co jsem odešel od Kristin. Právě sedím v zasedací místnosti Rady.

„John má pro nás prý důležité informace. Nechme ho promluvit." ozve se po pěti minutách hádání se Tessa. Vděčně se na ní podívám a začnu.

„Mám tip na dalšího člena, členku přesněji. " pronesu a doufám, že budu moct pokračovat dál.

„Pokračuj." vybídne mě Tessa a já si nepatrně oddychnu, ale hned na to pokračuji. „Jmenuje se Kristin Rebecca Mitchell(ová). Je jí šestnáct a právě teď leží na JIPce v nemocnici. Vypadá na velmi zajímavou osobu, ale musel bych jí více poznat a to může trvat déle." dokončím a bedlivě sleduji členy Rady.

„Máš povolení. Sleduj ji pozorně. Možná jsi našel další Dítě temna."

Pozn. AU;
Já vím, krátká část vlastně o ničem, ale musí tu být nějaká výplň. Potkali jsme Tessu a Johna. V téhle story budou mít svůj význam a ona Rada také. V příštím díle se objeví hlavní mužská postava. Doufám, že se těšíte. Love ya Espiritka...