Kiss me slowly ✔

Kapitola čtyřicátá devátá

6.32
Stojím na zastávce a prohlížím si jízdní řád. Vím, kdy to jede ale potřebuju se zabavit. Trolejbus v momentě přijede na zastávku a já se vydávám k jeho dveřím. Zasednu a vytáhnu mobil, po chvilce hledání i zamotaná sluchátka. Jako obvykle. Pustím si hudbu a zadívám se na vycházející slunce, které zabarvuje okolní mraky. Vyjedeme nahoru na kopec a vidím, že nad městem se vznáší mlha. Dám batoh do skříňky, vytáhnu si peníze a zapalovač a zamířím zase zpátky dolů na zastávku. Když se dostanu po zbytečné cestě zpátky do města, ale o pár kilo lehčí bez toho těžkého  batohu, koupím si mandlové latté, mé oblíbené. Další zastávka proběhne v pekařství, kde si koupím čokoládový muffin. S nákupem mířím k houpačce. Dříve jsem chodila ke dvěma houpačkám uprostřed parku, ale mám pocit, že tady budu víc sama a můžu promyslet to chystané překvapení.

7.16
Za zvuků mé oblíbené skladby seskočím jako pětiletá z houpačky a rázuju si to na zastávku, muffin se mi houpe v ruce. Nikdo známý tu není. Po párminutové cestě trolejbusem vystoupím na konečné a jdu k domu Rebeccy. Stojím asi o dva domy dál, aby mě nezahlídla oknem. Z kapsy vytáhnu zapalovač a zkusím škrtnout na prázdno. Žádný plamínek se neobjeví, zato vidím, že u Rebeccy se rozsvítilo světlo. Kouknu na mobil, který ukazuje čísla 07:32. Rebecca vychází. Zkusím znovu škrtnout zapalovačem, slyším jak se dveře o dva domy dál zabouchnout. Pomalé kroky míří ke mně. Zapalovač se konečně rozhoří. Rychle vytáhnu z kapsy krabičku svíček, jednu si vezmu a zapálím knot. Její druhý konec nasadím do muffinu. Kroky jsou stále blíž. Upravím si budnu a zvednu se, v rukou za zády třímám muffin se zapálenou svíčkou. Udělám krok na chodníček zrovna když Rebecca stojí  kousek ode mně. Radostně zavýskne a běží ke mně. Obejmu ji, a ruce natáhnu před sebe.

"Na naše první výročí," řeknu a usměju se. Svíčku sfoukneme společně, Becca se s chutí zakousne do muffinu.

"Chceš taky?" nabídne mi. Zavrtím hlavou. "Ty vlastně nemůžeš, že?"

Jdeme do školy a ona mi vypráví o zážitcích z hor, na které jsem mohla jet sní, no mamka mi to zakázala. Vzala tam Anny, jednu z jejích kamarádek.

"Stýskalo se mi."

"Mě taky."

Jsme u školy, nejprve se vydáme na cestu k její skříňce. Vezme si věci, vysleče si budnu a skopne boty. Když dojdeme k nám na šatnu uvidíme, že u mé skříňky stojí chumel lidí z naší třídy. Ano, vždy je tu hodně lidí, ale dneska se mačkají kolem mé skříňky. Procpu se mezi něma, Beccu táhnu za sebou. Když uvidím svou skříňku oněmím úžasem.

"Ty jo," vypadne ze mě.