Turn Off the Dark

4. Think of you

Reeve:

„Ashley otevři!" zavrčel jsem a praštil pěstí do dveří vlastní koupelny.

„Ani mě nenapadne!" zaječela z druhé strany a podle rány, která přišla z druhé strany, po mě něco hodila. Naštěstí ji ty dveře staly v cestě.

Přemýšlel jsem, jestli mám tohle vůbec zapotřebí. Nemám...ale tak strašně mě štve, že já jsem v právu a ona to nechce uznat.

„Já se ti nebudu omlouvat za to, že mě tvoje matka uráží."

„Nemůžeš ji mít za zlé, že chce pro mě to nejlepší." Její hlas zněl přes dveře tak...pitomě hystericky. Miluju ji ještě dostatečně na to, abych tohle překousnul?

„Víš co...na tohle nemám!" Bouchnul jsem naposledy do dveří a vypadl ven. Opouštěl jsem svůj vlastní byt jako poražený a vůbec se mi to nelíbilo. Jediným rozptýlením mi byla zpráva od bratra. Byli s klukama na kulečníku v nedaleké herně a psal, jestli se nechci přidat. Měl jsem sice na dnešní večer jiné plány, ale vzhledem k tomu, že hlavní aktérka chytla hysterický záchvat, plány se změnili.

Když jsem Ashley potkal, hrála v divadle a nevadilo ji jíst pizzu na zemi před televizí. Jenže potom dostala vedlejší roli v nějaké romantické slaďárně pro náctileté a ze dne na den se z ní stala celebrita, která si začala hlídat každé sousto a hodinu rozvažovala, v čem vyjde na ulici. Pomalu jsem si připadal ne jako její přítel, ale módní doplněk, který si brala na akce.

Večer byl teplý a tak jsem se rozhodl jít pěšky, abych si trochu pročistil hlavu a popřemýšlel. Popadla mě podivná nálada, byl jsem unavený svým životem. Jako brouk, který už dlouho nosí svoji kůži a prostě ji musí svléknout, aby se mohl znova zhluboka nadechnout a začít novou etapu čerstvý a plný nového elánu. Potřeboval jsem nějaký impuls, který by nakopl mé tělo i moji mysl. A najednou se mi před očima mihla Amelie. Její modré oči, které zazářily, když se dnes dopoledne zasmála.

...When I don't know where to go

And it feels like I'm alone...

„Čauvolee!" Narazil do mě někdo a nejednou jsem byl zpět v realitě. Najednou ke mně dolehl okolní hluk, hudba z retro radia za barem, ťukání kulečníkových koulí, hlasitý smích a živý mumraj. Také mě do nosu praštil cigaretový kouř a najednou byla Amelie pryč.

„Čau brácho." Plácnul jsem si se Zanem a usmál se na něj. „Nazdar kluci." Mávnul jsem na dva mamlasy s tágy. „Jak to jde ve sboru?" Zakřenil jsem se na ně zlomyslně.

„Nehrajem ve sboru ty baleťáku. A jde to blbě, když nemáme co hrát." Zamručeli nevrle.

Tohle byla docela prekérní situace. Tím, že jsem dostal hlavní roli v muzikálu, se mi podařilo dostat do něj i zbytek naší kapely. Kluci se uchytili v orchestru, ale neměli co hrát, protože jsem jim ještě žádnou hudbu nedodal. Ve smlouvě jsem totiž podepsal i to, že budu autorem hudby. Hlavu jsem sice měl plnou textů, ale žádný se nehodil do toho našeho muzikálu.

„Nic tě nenapadá, co?" Doprovodil mě Zane k baru, kam jsem si šel pro pivo a nechal kluky remcat u stolu.

„Brácho, já mám všeho plnou hlavu, ale tak nějak potřebuju..." Zaluskal jsem prsty. „Jiskru."
„A co se ti dělo v hlavě než jsi přišel?" Píchnul mě prstem do čela a zakřenil se. „Že ty jsi dováděl s Ashley."
S úšklebkem jsme si objednal pivo a povzdechl si.
„Jednou mě zabije, přísahám. Děsně jsme se pohádali, protože jsem opustil..." naznačil jsem ve vzduchu uvozovky „Příjemnou snídani s matkou."