....byla jsem v šoku, přestala slyšet hlasy, oči se mi pomalu zavíraly, cítila jsem jak padám ale samotný dopad si nepamatuju. Když jsem otevřela oči, rozkoukávala jsem se a hledala své rodiče, maminka byla hned vedle mě a držela mě za ruku, táta seděl hned vedle. Má první otázka byla:"maminko, co to je za nemoc?", mamka se pousmála a řekla:"nesmíš se teď stresovat". Okamžitě jsem jí skočila do řeči a řekla:"jsi důležitější než-li já!". Mamka odešla pro kafe, táta si ke mě sedl a oznámil, že je to nádor na mozku. V tu chvíli jsem se dostala na samé dno, plakala jsem, plakala jsem tak moc, že se mi zvyšovala teplota az na 40° ,všichni mě uklidňovali a říkali, že vše bude v pořádku, ale jak vše může být v pořádku, když ztratím osobu kterou na světě miluju nejvic? Jak se mužů ještě někdy smát? Jak mužů být u nás doma a nevzpomínát na mou jedinečnou maminku? Řeknu vám, je to vážně hodně těžké! "Musíš být silná, užívat si každé chvíle dokud jí máš u sebe!" opakovala jsem si. Hned jak jsem se dostala z nemocnice ven, šla jsem objednat lístky na hokejové utkání, protože moje maminka miluje hokej a já chtěla jít na poslední její utkání s ní. Hned po tom hokeji, který jsme vyhráli 10:2 jsme s maminkou šly do kina na její oblíbený film "Divergent". Užívala jsem si s ní každou sekundu. Nedokážete si představit jaké to je, když víte, že už tu dlouhou dobu nebude, že jí nedáte pusu jen tak, že ji neuděláte snídani jen tak, že s ni nezajdete někam na pizzu jen tak, že už ji nikdy neřeknete, že jí milujete. . .
Před prázdninami dne 18.června nás má milovaná matka, dcera, manželka opustila. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout, ale vše šlo tak moc rychle. Čas plynul tak moc rychle a já.. Nedokázala jsem se smířit s tím, že mě vážně opustila. Začala jsem dělat velké problémy ne jen mému tátovi ale i sobě. Začala jsem dělat blbosti typu drogy. Jinak to bohuzel nešlo, možná si říkáté, že tohle by jste nikdy neudělali, ale kdyby jste byli v stejné situaci, tak se chováte úplně stejně, možná i hůř. Nejde popsat ten pocit samoty, pocit úplného zničení sebe, úplný pocit, že jsi na samém dnu! "K nezaplacení vážně.." tohle nepřejí nikomu. . .
