Don't cry (Larry Mpreg)

23. Díl

K překvapení všech se nekonaly žádné komplikace, Zayn o mě má pořád starost a pořád mi připomíná, abych byl opatrný a myslel na to, že ještě stále nemám vyhráno, ale já cítím, že to všechno dobře dopadne a nemám se čeho bát. Nebo spíš si to nepřipouštím, zvlášť když se podívám na toho spícího andílka vedle mě.

Dnes jsem dostal povolení jít domů, Louis přišel hned ráno se zářivým úsměvem od ucha k uchu a s červenou autosedačkou pro mimino, kterou vybíral on sám. Přiřítil se ke mě dal mi pusu na tvář a už bral naši holčičku opatrně do náručí.

"Tak šup šup, taťko, ať můžeme jet." Popoháněl mě. S úsměvem jsem přikývl a vstal až příliš prudce z postele. Hlasitě jsem zastonal a zavřel oči.

"Co je?" Všiml si toho  hned Louis.

"Ale nic." Zakroutil jsem hlavou, "jen můj zadek ještě není moc v pořádku." Zasmál jsem se tiše.

"To přejde, uvidíš. Zayn říkal, ať tomu dáš ještě pár dnu." Uklidňoval mě a opatrně pokládal Kiaru do autosedačky. 

"Vydržíš to?" Pohlédl jsem na něj nejistě. Nechápavě se na mě otočil.

"Co?" Pozvedl obočí.

"Jestli vydržíš ještě pár dnu, než.. než budu schopný to.. Sakra vždyť víš co." Překroutil jsem očima a ucítil jsem jak rudnu, vždycky budu v těchto věcech ten stydlivější.

Louis si jen povzdechl a přešel až ke mě.

"Teď si dobře zapamatuj, co ti řeknu." Pohlédl mi hluboko do očí. "Miluju Tě a tvoje zdraví je mi přednější jak to že ještě pár dnů nezasunu." Zamračil se na mě. "Z vědomého ubližování ti jsem už vylečený, tak si to zapamatuj." Věděl jsem že jsem ho naštval, nebo při nejmenším urazil.

"Promiň, já to přece vím. Jen nespali jsme spolu už sakra dlouho a vím, že co se týče sexu jsi trochu, no.. Trochu náročný a vadí ti když ho nemáš delší dobu. Jen chci aby jsi se mnou byl šťastný." Sklopil jsem pohled k podlaze.

"Já jsem šťastný, díky pauze co jsme nešukali jsi mi porodil nádhernou dceru, mám důvod k tomu, abych byl šťastný i bez sexu." Chytnul mě za bradu a zvedl mi tvář.

"Nemluv tak sprostě." Uchechtl jsem se.

"Sorry, zlato, ale v tomhle mě ani ty nenapravíš." Zasmál se. "Tak co? Ještě nějaké pochybnosti a nejasnosti, nebo můžeme konečně tu naši princeznu odvézt domů?" 

"Ne, jdeme." Zavelel jsem. Ještě jsme podepsali nějaké papíry o propuštění, vyslechli si kázání od Zayna, že mám na sebe být opatrný a nepřepínat se, hlavně Lou dostal poučení, že mi musí se vším pomáhat a teprve pak jsme konečně usedli do auta a rozjeli se k domu. Bylo krásné se konečně volně pohybovat bez velkého břicha, díky kterému jsem nemohl ani spát.

Těhotenství bylo opravdu náročné a porod ještě náročnější, nevím, co jsem od toho čekal, ale takovou bolest teda ne. Ikdyž mě na ní Zayn upozorňoval. Výhružku, kterou jsem řekl Louisimu na sále jsem myslel vážně, už žádné další dítě mi neudělá! Odmítám si tímhle vším znovu procházet.

Otočil jsem se za sebe na zadní sedadlo, kde byla umístěna dětská autosedačka. Tohle mi ale za ty měsíce trpění a bolesti stálo, ten nádherný pocit, když jsem poprvé držel naši holčičku v náručí byl neposatelný, cítil jsem se tak šťastný. Dvě děti a Louis mi ke štěstí stačí, nic víc nepotřebuji.

Otočil jsem hlavu na stranu, abych viděl na něj. Je tak krásný, já vím, že udělal spoustu pitomostí, že jsem si kvůli němu prošel peklem, ale jestli jsem si to všechno musel vytrpět kvůli tomu, aby se Louis změnil a já konečně dostal přítele, kterého jsem si vysnil, tak to za to stálo a klidně bych si tím prošel znovu. Ať si říká kdo chce co chce, ať je proti němu máma nebo Liam, nikdo a nic mě neodradí od toho, abych ho milovat.