STOPY HRŮZY SMRT ZÁCHRANÁŘŮ

III.

Danny
Když začalo pršet, seděli jsme v klubovně a kecali o všem možným. Těsně vedle klubovny udeřil hrom a Cassie Harlowová vykřikla. Je to děsně pěkná holka. Má fantastický tělo, velký hnědý oči a dlouhý blond vlasy skoro do běla. Bylo trochu náročný orientovat se ve tvářích, protože všichni v klubu byli noví. Jenže já jsem byl hlavní záchranář - velkej šéf - byl jsem přesvědčenej , že je důležitý pamatovat si každýho a oslovovat ho jménem, aby mezi náma byla taková družná pracovní atmosféra. Posmívali jsme se Cassie, že se bojí bouřky. ,,Já se nebojím jenom jsem se lekla," pronesla sexy hláskem. Když se ozvalo další zahřmění, až zadrnčelo okno, Cassie vykřikla znovu. ,,Oukey, oukey. No tak nemám ráda bouřku, a co má bejt?"řekla a nervózně si oběma rukama projela vlasy. Skvěle jsme se bavili. Prcek Arno Wilts řekl, že se mu strašně líbí bejt za bouřky ve vodě. Prej ho to sexuálně nabíjí. Blbej fór. Úplně jsme zaúpěli. Napadlo mě, jestli Arno není nějakej magor . Měli jsme ho tu mít celý léto. Bůchví kolik takovej debilních fórů budu muset vyslechnout, než ho shodím do bazénu a pět až minut podržím pod vodou! Opřel jsem se o okno. Venku se rozpršelo. Do parapetu začaly bušit velký kapky. Rozhlídl jsem se po místnosti. Holky jsou vynikající, řekl jsem si a usmál jsem se. Cassie byla absolutní jednička. A ta s růžovejma šortkama, v krátkým modrým nátělníčku - Deidra Webbová - byla taky kus. Měla krátký, rovný černý vlasy, ulízaný a lesklý, to jo, jenže já jsem spíš na delší vlasy. Fakt je, že Deidra měla nejkrásnější poměnkový oči na světě. Byla božská. Když říkám božská, tak je to fakt. A ani ta vysoká v rohu - May-Ann Delacroixová - nebo jak se to vyslovuje - nebyla špatná. Měla zlatohnědý vlasy a úchvatný tmavý oči. Byla taková, řekl bych rezervovaná. Klidná. Stydlivá a podobně. Kdyby na to přišlo, neřekl bych jí ne. Perfektní! pomyslel jsem si, když jsem ty dvě prozkoumal. Oukey, bando - celý léto jako jeden mejdan! ,,Hele, Danny, jak jsi přišel k tomu, že jsi vrchní záchranář?" zeptal se Arno s úšklebkem. ,,To se jako něco vyhraje nebo co?" ,,Naopak," odpověděl jsem. ,,Něco se projede." Ostatním to přišlo jako perfektní fór. Arno nasadil grimasu, jako by se chystal vypustit další blbost. Pugouš ho přerušil. ,,Hele, Danny, máme v ledničce pivo?" Pugouš fakt vypadá jako záchranář, teda chci říct, že kdyby v nějakým časáku pózoval jako takovej týpek, určitě byste řekli, že je záchranář. Nejspíš dělá kulturistiku. Má perfektní svaly. A je už dokonce opálenej, přestože léto teprve začalo. Pugouš je náš americkej kluk. Má vlnitý vlasy, tmavý oči, dokáže koukat takovým tím správným úkosem a má širokej, kamarádskej úsměv. Vypadá, že s ním v životě nic nehne. No, uvidíme... Fakt, toho kluka by jste brali. Je to klídek. Pugouš ležel nataženej vedle Cassie na koženém gauči, hlavu ovázanou červeným kovbojským šátkem. Na první pohled pirát jako bejk, to jo. Odtáhl jse m se od okna a začal Pugoušovi vysvětlovat nařízení zakazující přechovávat na ubytovně pivo. V tom mě zarazilo děsivý zakvílení. Škublo to se mnou. Otočil jsem se. Zdálo se, že je to venku. První moment jsem myslel, že je to bouřka, vítr nebo co, a pak mě napadlo, že by to mohla bejt kočka, která uvízla v plotě. Ozvalo se to znovu. Už bylo jasný, že je to lidskej křik. Srazil jsem se s Arnem, kterej se zároveň se mnou vrhnul k zamlženýmu oknu. Rychle jsem otřel rukou sklo a vykoukl. Někdo tam byl. Holka. Z druhý strany plotu. Ječela jako nepříčetná. Byl strašnej liák, hukot. Nebylo rozumět, co vykřikuje. Ale byla dost zděšená. ,,Co se děje?" zeptala se Cassie. ,,Kdo je tam?" zeptala se Deidra. Nacpala se mezi mě a Arna a vykoukla ven. ,,Co to je?" Vyrazili jsme s Arnem ze dveří do lijáku. Byla to fakt síla. Jeden blesk za druhým a v jednom kuse burácení hromu. Vletěl jsem teniskama do vody a ucejtil na kotnících, jak to studí. Holka ječela a na něcsveo ukazovala. Neslyšel jsem jediný slovo. Lilo, jakoby se celej svět zbláznil. Byla to fakt bouřka století, abych tak řekl. Arno byl metr přede mnou. Klusali jsme lijákem a z tenisek nám stříkala voda. Skoro to vypadalo, že voda tu holku odnese. Byl jsem zmoklej, že jsem sotva viděl. Holka byla durch. Krátký blond vlasy se jí přilepily na hlavu jako německá helma. Byla pěkně vyděšená. ,,Co se děje?" Něco vykřikla a ukázala za mě. Teprve pár kroků od brány, jsem rozeznal, co říká.,,Holka! Holka utopená v bazénu! Holka, utopená!",,Cože?" V prvním okamžiku mi to nedošlo. Asi to pro mě byla pecka, šok nebo tak něco. Stál jsem tam a koukal na tu neznámou u branky, pusu dokořán.,,Holka v bazénu! Tam za tebou! V bazénu!" ječela. Konečně jsem se vzpamatoval. Zuřivě jsem si stíral z očí vodu.,,Holka se utopila! Holka v bazénu!" pronikal do hukotu vřešivej hlas. Otočil jsem se, přiložil dlaň k čelu a vyrazil triskem k bazénu. Srdce mi bušilo. Letěl jsem jako blázen, na mokrý cestě mi to klouzalo, že ksem sebou málem praštil na hubu. Jekot zanikl v hukotu lijáku. Za pár vteřin jsem byl u bazénu, lapal jsem po dechu. Kdo to může bejt? říkal jsem si. Kdo by semohl utopit v našem bazénu? Klub je zavřenej. Zavřenej. Zavřenej! Konečně jsem si srovnal dech a upřel oči na hladinu. Mžoural jsem deštěm a nějak ne a ne nic vidět. Projel jsem zrakem celej obvod bazénu a nic. Vůbec nic. Nikdo tam nebyl. Nikdo.

Hurá konečně dopsán další díl. A hádejte kde jsem ho dopsala? Ano! Cestou z dovolené :'(. A navíc na té nejrovější dálnici na světě. Správě. Na dálnici D1. Na první pohled těžký jako bejk to jo:-D. Jinak se omlouvám za to že skoro nevydávám. Důvod zní : buďto jsem byla líná, nebo jsem neměla čas, nebo jsem měla vybitý tablet a na mobil jsem ztratila tužku (a psát bez tužje horší než psát na D1) a hlavní důvod zní: kvůli své bývalé BF. Koho zajímá možná mu to napíšu do sz, protože to nechci moc roztrubovat. Doufám že to psaní doženu;-)
Vaše Danča