Hilton

32.Kapitola/Pouhý sen

O měsíc později- Sednul jsem si jako každý den vedle její posteli a doufal že se probudí. Chytnul jsem jí za ruku a zavřel oči. Znovu mi začali téct slzy,zavzlykal jsem. Tolik mi chybí objetí,její smích,její oči prostě ona celá."Justi-ne"zachraptěl někdo. Okamžitě jsem otevřel oči a koukal na El,která otevírala pomalu oči.

"El"zašeptal jsem a prudce otevřel oči. El stále ležela nehybně bez známky života na nemocniční posteli. Byl to jen sen. Jenom pouhý sen. "Ahoj El. Představ si že už tu měsíc ležíš možná že víc než měsíc. Už ani nevím. Každý den tu sedím a čekám na to až se probudíš. Víš jaký to hnusný pohled. Hned když tu vejdeš si všimneš několik strojů co stojí hned za tebou. Pak když se podívají na tebe uvidí několik škrábanců,které už pomalu mizí. Oči máš zavřené a všude po těle máš několik hadiček. Každého tenhle pohled na tebe bolí. Nenastal den kdybych jsem si tohle nevyčítal. Vím že jak se probudíš tak budeš říkat že to není moje vina ale já vím že lžeš. Za toto můžu jen já. Nebýt mě by se to nestalo. Víš že to tu říkám stále ale dokážu se toho pocitu zbavit. Teď bys určitě řekla ať na to nemyslím ale nejde to"začnou mi téct slzy"Ty sis tohle nezasloužila. Kdybys mě nepotkala měla by si jiný život. Klidný a byla by si šťastnější. Semnou tě nic takového nečeká. Čeká tě jen život v nebezpečí a strachu. Chtěl jsem tě představit rodičům. Strašně by mě zajímal jejich názor na tebe. Určitě by říkali jak krásná seš a jaké mám štěstí. Pamatuju si jak jsme se potkali. Teda nedá se to nazvat jako potkání. Tobě jsem ublížit nechtěl. Měl jsem vyhlídnutou jinou holku ale jak jsem tě spatřil...chtěl jsem tebe. Tvoje oči...Úsměv...Jak si byla oblečená...Jak si promluvila...Jak si tančila...Neuvědomoval jsem si v tou momentu že tě chci. Až když jsem si tě vzal k sobě do podkroví a chtěl tě zabít. Nešlo to. Vzpomněl jsem si na tebe...Na tvoje a sekl jsem se. Bylo to snad poprvé co jsem nevěděl co mám dělat. Přemýšlel jsem kam tě mám dát. Jestli tě mám pustit ale to jsem hned zatrhl protože jsi o mě už něco věděla. Jako nejlepší nápad mi přišel sklep.Litoval jsem toho že jsem na tebe dokázal vztáhnout ruku a ne jen jednou. Vím jaké to muselo být. Odtrhl jsem tě od rodiny a přátel. Chtěl jsem tě pustit ale co když by si mě prozradila? Nemohl bych to dovolit. Vždy jsem lidi zabíjel a i když prosili. Byl jsem bezcitný a nemilosrdný zmrd. Ale ty si ve mě probudila něco co ve mě hluboko pohřbené. Lásku,žárlivost,soucit zkrátka city. Když jsem tě měl u sebe byl jsem šťastný,když se tě někdo dotknul tak mnou projela vlna zuřivosti a žárlivosti až tak veliká že jsem měl chuť těm lidem spíše klukům tu ruku urvat. Když jsem s tebou cítím se jinak. Tak nepopsatelně. Prostě bez tebe jsem nikdo. Jen nula. Ale s tebou jsem někdo. Jedině ty mě dokážeš uklidnit. Jedině ty mě dokážeš vykouzlit úsměv na rtech. Jedině ty mě umíš poradit. Jedině tebe miluju ze všech nejvíce. Si pro mě něco co nutně potřebuju. Čeká tě tady rodina,přátelé a já. Kluci přijeli. Bydlí u mě. Ryan pár dní strávil s tvými rodiči už ani nevím proč. A skamarádil jsem se s Cameronem a i s tvojí rodinou. Přijali mě do rodiny.Čekal jsem že tvůj otec bude paličatý a puntikářský ale přijal mě kupodivu rychle. Raději jsem ji neříkal co jsem zač. Asi by mě hned vyhodili a tobě by na okno dali mříže aby jsme se nemohli setkávat. Určitě by ti zakázali aby si se stýkala zrovna semnou. Určitě víš na co narážím. Prosím probuď se. Tak moc tě miluju"došeptal jsem a hlavu si položil na kraj poste a rukou jí zmačknul pevněji ruku.