Vzdávám se.
Když letěl jsem nahoru,
křídla upadly mi dolů,
naděje začala umírat,
nezvladam stíhat.
Bežím nejrychleji jak jen můžu,
pohledy ostatních, nahánějí mi hrůzu,
ztratil jsem veškerou svou hodnotu,
kudlou v zádech bodnutou.
Jedna rána, druhá, třetí,
až mi z toho hlava třeští,
mlať si víc, nič si dál,
mě už se stejně ten sen zdál.
Sen o nepřetržitém štěstí,
a pak dostanu pěstí,
jedna, druhá, pátá, šestá,
za co mě tak hrozně trestá.
Pátá ...
Ta rána ho zřejmě láká,
on, ten stín co sleduje mne stále,
jak na maškarním bále.
Do paměti se mi vryla,
každá vzpomínka, která kdy byla,
loučim se s vámi touto básní
andělé jsou tak krásní.
Jdu za vámi,
jdu tam,
Držíte mi místo?
Tak hezky se ptám.
