"Co ty můžeš v 16ti vědět",
věta potkávající mne na každém rohu,
"co radši svého si hledět?"
komunikace uvázla na nízkém bodu.
To že mi ještě není 30,
neznamená že nic jsem nezažil,
ale událostí bylo již tucet,
a ty stále myslíš si,
že jen starším být se snažím.
Pravda je však taková,
že moje mysl,
není už jako tenkrát,
ty jsi u mne v hlavě klesl,
když tuto větu jsi pronesl.
Tolik lidí co dřív mluví,
radši mysli nebo zjisti,
o člověku co v tobě dojem budí,
jako když nic neví, jako když nic nezažil.
Jeho hlava, mozek, mysl,
vše v tajnosti jistí,
k plyšáku se v noci tiskl,
protože cítil se tak hrozně v tísni.
Jak promítaly se mu ty myšlenky, co ty neznáš,
jak přemýšlel nad těmi věcmi, co ty říkáš,
jak se snažil je utlačit v hlavě, aby je nikdo nepoznal,
tak ty jsi ho úspěšně odrovnal.
