John Green a kouzelné dveře do země Aradinie

Jih

John s Čakim se udiveně podívali na slunce a zjistily, že je velmi špičaté. John řekl: ,,To je krása" a Čaki se na Johna usmál. A tak chlapci zjistili, že východ slunce je vážně tak nádherný. Když slunce už bylo na vrcholu oblohy a svítilo na celou Aradinii, John se rozhodl že se teď vydají na jih. John poslal Čakiho pro nějaké jídlo na cestu. Čaki po chvíli donesl žluté housenky, dřevěnou kůru a smrkové hnědé houby, které Čaki našel kousek od stromu kde spali. Když už měli všechno John nasedl na Čakiho a vydali se na cestu. Jak tak šli tak procházeli přes žlutý javorový dřevěný most. Na tom mostě rostli topolové hřiby a z nich lezli housenky. Na jeho levé straně mostu se táhli zelené rostliny, které byli špičaté jako růže, ale růže to nebyli. Ten most byl velmi starý a uschlý. Když John a Čakim přešli most, uviděli rozcestí. Na rozcestí měli dvě možnosti, vpravo by se vydali přes velké šedé housenky a nebo vlevo by šli kolem vysokých topolů. Čaki navrhl Johnovi aby se vydali vlevo. John tedy souhlasil, a tak šli vlevo. Došli k vysokým topolům, a jelikož byli moc vysoké tak neviděli ani na cestu dál. Tak šli jakože na slepo. Šli a viděli před sebou jen samé topoly. Na topolech seděli modří skákavý koníci, kteří Johna s Čakim pozorovali jak jdou na jih. John je ale neviděl. Za chvíli vyšli z topolů. Po dvou hodinách co šli skrz topoly si řekli že si odpočinou. Uviděli starý strom, na kterém rostli jablka. Sedli si k němu a opřeli se o něj. Když seděli spadly na ně dvě jablka. Ty jablka byli červeno bílé, ale John měl vážně na ně chuť. Tak si jedno vzal a ochutnal ho. Bylo velmi sladké a šťavnaté. Čaki si teda po chvilce taky dal. Po půl hodince si odpočli a šli dál. Jih byl ještě velmi daleko. Šli hodinu , dvě, tři až došli ke kamennému, barevnému a kouzelnému zrcadlu, které ukazovalo krásu celé Aradinie. John se do zrcadla podíval, a zrcadlo mu ukazovalo za jak dlouho budou na jihu. Zrcadlo ukazovalo za jeden den. John se podíval na Čakiho a říká mu: ,,Jeden den?¨ To je moc dlouho. Čaki mu odpověděl: Dlouho? Však už tu chodíme týden. John se udiveně podíval a po chvíli řekl: ,, Aha'' tak to nevadí. Odešli od zrcadla, a vydali se dál na cestu. Ale tentokrát šli rychlejším krokem a John šel vedle Čakiho. Za chvíli už byli u velké hory, které se říkalo čokoládová hora. John dostal tak šílenou chuť na čokoládu, že si šel kousek dát. Olízl horu a šli dál. Za čokoládovou horou už byl jih. Vylezli na čokoládovou horu podívali se po okolí, a sklouzli dolů na zem z hory. Udělali čtyři kroky a byli na jihu. Jih byl tak velmi krásný. John s Čakim se teda zastavili podívali se na sebe a řekli si: ,,zvládli jsme to'' jsme na konci. Na jihu bylo průzračné modré moře, ve kterém plavali pruhovaní delfíni, dále se tam potápěli růžové medúzy, které elektrizovali když se na ně sáhlo.