Surprise

Volné pokračování

Uběhlo už několik dní od toho incidentu se Snapem. Po tom polibku mě hned vyhodil za dveře a neřekl při tom ani slovo. V hodinách mě ignoroval a stejně tak i na chodbách. A kdykoliv jsem se na něj rozhodl promluvit, zmizel. Už mě to pěkně štvalo, takže jsem si na dnešní večer připravil plán. Po večeři, ale ještě předtím než dojedl Snape, jsem na sebe vzal neviditelný plášť a tak jako předtím jsem proklouznul do jeho pokojů. Zakrytý jsem si sedl na jeho židly a čekal až se vrátí. Když vcházel do komnaty, zašeptal jsem clauditis a dveře se zamkly. Snape se okamžitě začal rozhlížet kolem, takže jsem ze sebe sundal plášť.

,,Pottere," zasyčel ,,okamžitě vypadněte." Zakroutil jsem hlavou v nesouhlas.

,,Ne," vstal jsem a pomalu přicházel k němu, ,,chci si promluvit." Díval jsem se mu zpříma do očí a neucukl, on mi jen oplatil pohled.

,,Máte 5 minut, pak vypadnete jinak Vás vyhodím osobně."

,,Dobře, chci mluvit o tom polibku," viděl jsem jak se mu zúžily oči, ale nic nenamítal, tak jsem pokračoval, ,,jelikož jste mě políbil první, máte mě rád," trochu se zamračil, ale stále nic neříkal, ,,a já mám zase rád Vás, takže..." nevěděl jsem jak to mám správně říct. Zhluboka jsem se nadechnul a chytil Snapea za hábit, abych si ho mohl přitáhnout blíž. Byl jsem těsně u jeho tváře, viděl jsem jeho tmavě hnědé oči, jak mě pozorují, ale neprotestují. Zavřel jsem oči a spojil naše rty. Ale jenom pohlazení mi nestačilo, chtěl jsem zkusit trochu víc. Jazykem jsem přejel přes jeho spodní ret, a i přesto že jsem čekal, že se ode mně odtrhne, otevřel pusu a pustil mě dovnitř. A i přesto, že to byl vlastně můj první prohloubený polibek, mohl jsem zcela jistě říct, že naše jazyky tančili. Prsty jsem stále držel a trochu drtil jeho hábit, zatímco on kolem mého pasu obmotal paže. Nechtěl jsem aby to skončilo, už nikdy. Jenže mě od sebe začal odtrhávat, takže jsem pustil i jeho oblečení. Cítil jsem jak mi hoří tváře, dech jsem měl nepravidelný a pohled jsem měl zabodnutý do jeho hrudi. Nemohl jsem se na něj podívat. Stále jsem nevěděl co to znamenalo.

,,5 minut uběhlo, teď bych Vás požádal o opuštění mé komnaty, Harry" poslední slovo mi zašeptal do ucha a moje tělo se nepřítomně otřáslo. Kdybych přece jenom zvedl hlavu, uviděl bych tu touhu a chtíč v jeho očích, stačilo, že jsem je slyšel v jeho hlase. Stále trochu mimo, jsem se prosmýkl kolem jeho těla a zmizel za dveřmi jeho pokoje.

Osobně s tím nejsem tolik spokojená, měla jsem 3 různá pokračování, tak snad jsem si vybrala správné. Tohle je oproti 1.dílu z Harryho pohledu, tak doufám, že vás to tolik nezmátlo, nebo neznepříjemnilo čtení. Mám v plánu k tomu udělat pokračování, protože to nechci nechat jen u pusy, ale nevím kdy bude, takže prosím hodně, hodně trpělivosti:)