Moje sladká pomsta / pozastaveno

#1

Crrr
Se zavrčením jsem zabořila hlavu do polštářů a poslepu nahmatala toho rušitele spánku. Po několikaletém pokusu se mi konečně podařilo ho umlčet. Nesnáším ranní vstávání

Tento školní rok, jak nám poslední dobou zdůrazňoval každý dospělý, byl tím nejdůležitějším rokem na střední škole. Čtvrťák. Poslední ročník. Potom se rozprchneme do světa jako mravenci a většinu mých spolužáků už dost možná nikdy více neuvidím. No, když jsem se nad tím zamyslela, vlastně mi to ani nevadilo.

"Meghan, vstávej, příjdeš pozdě!"

Neochotně jsem otevřela oči a tak se mi vyskytl pohled na mé blankytně modrou barvou vymalované zdi. Hlasitě jsem zívla a protáhla se jako kotě.

Ozvalo se trojité zaklepání na dveře. Usmála jsem se sama pro sebe a skopla ze sebe peřinu, nedbajíc na svou sestru, která právě stepovala za dveřmi.

"Tohle je můj pokoj, ne koupelna." Zavolala jsem a sedla si.

"Jen ti chci oznámit, že nestíháš." Zazpívala škodolibě a odkráčela. Zmateně jsem se podívala na svůj budík. Vytřeštila jsem oči. To už je tolik?!

Vyskočila jsem, provedla ranní hygienu, natáhla na sebe své tmavé skinny džíny, bílý top a na něj bavlněný svetřík okrové barvy. Rychle jsem se ještě namalovala, do kabelky hodila klíče, mobil, balzám a peněženku. Potom jsem mrkla na budík. Trvalo mi to jenom patnáct minut.

Vyběhla jsem ze dveří domu a zjistila, že Sara a Jacob už jeli. "Dík." Zavrčela jsem a vydala se do garáže, kde už na mě čekala moje Honda Civic z roku 2003.

Tohoto miláčka jsem dostala od majitele místního autoservisu. Moje sestra Sara tam chvíli dělala a pomáhala shánět součástky. Předchozí majitel tohoto auta dal den před plánovaným vyzvednutím Hondy vědět, že svého miláčka už nechce, tak ho Spark (majitel servisu) daroval nám. Vlastně Saře, ale ta už jedno auto měla- po mámě.

Táta utekl, když se narodil Jacob. Tehdy jsem byla ještě dítě, takže jsem to moc nechápala, zato Sara to nesla dost těžce. Táta pro ni byl všechno. Viděla v něm vzor, často třeba přihlížela, jak něco  spravuje. To já a Jacob jsme byli spíše mamánci... a máma nás před třemi lety taky opustila. Ale to je dlouhý příběh.

Nastartovala jsem a vyjela. "Takhle přijdu pozdě." Bědovala jsem.

Kupodivu, do školy jsem dojela ještě dřív, než moje bff, Lacey.

"Ty se nezdáš, Meghan." Sama jsem se poplácala po rameni a následně vystoupila. Zamkla jsem Hondu a potom vykročila vstříc prvnímu dni čtvrťáku. Jupí.

Mířila jsem přímo ke své skříňce a přemýšlela nad tím, kde Lacey vězí. Když vtom do mě někdo strčil a já skoro sletěla na zem.

"Au, dávej pozor!" Křikla jsem na dotyčného a ohlédla se. Ocitla jsem se tváří v tvář úšklebku toho největšího idiota pod sluncem. To se dalo čekat.

"Já?" Zeptal se nevinně. Dala jsem si ruce v bok.

"Jo, ty. Tvoje velký ego do mě právě vrazilo, Grossi." Oznámila jsem mu a falešně se usmála.

Uchechtl se. "Ne, to tvůj velkej zadek vrazil do mě, Crawfordová."

Vytřeštila jsem na něj oči. Zasmál se a odkráčel, zatímco já tam stála s pusou dokořán. Debil.

....

"Slečno McTrewová, jdete pozdě."

"Pardon." Špitla Lacey a docupitala za mnou do zadní lavice. "Ahoj." Usmála se na mě.

"Jak jistě všichni víte, tento rok..."

"Kde jsi byla?" Zasyčela jsem.

Lacey pokrčila rameny. "Půl hodiny jsem bědovala nad tím, co na sebe."

Protočila jsem panenky a pleskla se do čela. "Blbeček."

Lacey se zasmála a opřela si lokty o lavici. Potom zavrtěla hlavou nad jednou ze svých myšlenek a začala se věnovat profesorově výkladu.