Moje sladká pomsta / pozastaveno

#10 - Nenávidím tě

MEGHAN

,,Je ta lavice pohodlná, slečno Crawfordová?"

Trhla jsem sebou a vyšvihla se do sedu. Zády jsem však narazila o opěrku židle a nahlas vyjekla. Celá třída propukla v smích.

,,Já, omlouvám se," vykoktala jsem a přejela si dlaní po obličeji. Takhle unavená jsem nebyla už celou věčnost.

Profesor, který nás měl dnes na geografii se lehce zamračil. ,,Jsem sice rád, že se tak dobře připravujete, ale učit se celou noc není zdravé, slečno," pokusil se o vtip. S vynuceným úsměvem jsem kývla, že rozumím.

Otočil se zpět k tabuli a začal vykládat něco o rozloze Japonska. Znovu jsem složila hlavu na lavici. Lacey mě se zaujetím pozorovala.

,,Tys v noci moc nespala," řekla, jako bych to nevěděla sama.

,,Blesku," hlesla jsem a upřela oči na tabuli. V pořadí už druhá hodina dneška se vlekla opravdu neskutečně pomalu. A to mě čekal ještě ten debilní projekt. S Carterem.

Toho jsem dnes neviděla ani jednou. Možná jsem byla tak unavená, že jsem si ho jenom nevšimla, ale pohybovala jsem o tom. Pravděpodobně ani do školy nedošel.

,,Něco se stalo, že?" Zašeptala Lacey a vrhla na mě svůj starostlivý kukuč.

,,Ne," zabručela jsem.

Povzdechla si a naklonila se ke mně. ,,Mně můžeš říct cokoliv, Meg."

,,Já vím."

,,Takže?"

,,Jsem prostě jen unavená, jasný?"

Lacey se ublíženě stáhla a já svého tónu hladu ihned zalitovala. Chtěla mi přece jenom pomoct. Ale mohla mi snad pomoct od těch nočních můr, které mě po celou noc provázely? Když jsem se už podruhé za noc vzbudila s křikem, přiběhla ke mně Sara a objala mě. Snažila se mi domluvit, že je to všechno v pořádku a jsou to jenom sny, ale neměla pravdu. Ty obrazy byly tak skutečné. Ta bolest byla opravdová. I po probuzení jsem cítila tak bolestné prázdno.

,,Zkus ještě zavřít oči," radila mi sestra, zatímco jsem se k ní tiskla obličejem a snažila se zastavit slzy. Myšlenky na mámu u mě rozpoutaly smíšené pocity a ty se potom proměnily v noční můry. Opuštěná louka a na každém kroku démon s červenýma očima. Zemětřesení. Válka a opuštěný košík s malým dítětem, jehož rodiče už nejspíš nějakou chvíli nežili.

Zívla jsem a zkusila se začít soustředit na učitelův výklad. Se školou jsem v životě neměla problém. Teď to ale vypadalo, že můj mozek zablokoval všechny mé rozumové buňky a odmítal přijímat nějaké informace o... o čem že to vlastně ten starý blázen mluvil?

O polední pauze jsem si sedla jako vždy s Lacey úplně dozadu a položila tác s jídlem na stůl. Nahlas jsem přitom zívla. Moje kamarádka mě pozorovala se starostí ve tváři.

,,Noční můry, Meghan?" Zeptala se tiše jako myška.

Jen jsem přikývla a usmála se na ni. Úsměv mi opětovala.

,,Hele, není to Tina Riggsová?"

Zrovna jsem se pokoušela rozbalit si čokoládovou tyčinku, abych do sebe nacpala trochu cukru, jenže když jsem zaslechla Laceyin vyděšený tón hlasu, donutila jsem se zvednout hlavu a následovat její pohled.

Tina, třeťačka s krátkými blond vlasy a ďolíčkovým úsměvem, seděla kousek od nás a tvářila se jako zbitý pes. Seděla sama a vůbec nedbala na volání svých kamarádek, které na ni nervózně mávaly a dožadovaly se její pozornosti.