Krátký šlofík se nakonec protáhl o dost víc než jsem původně čekala. Když jsem rozevřela oči a podívala se na hodiny na nočním stolku, zjistila jsem, že je pár minut po třetí hodině odpoledne. I přesto, že jsem toužila zavřít oči a spát dál, věděla jsem, že se musím přemoct a vylézt z postele.
Pomalu jsem se posadila a prohrábla si vlasy. Porozhlédla jsem se po pokoji a začala přemýšlet, co bych měla udělat jako první. Po možnosti spát dál, jsem nejvíc chtěla pořádnou sprchu, abych se uvolnila a probrala.
Stoupla jsem si, vzala si nutné věci z tašky a vydala se do koupelny. Během půl hodiny jsem z ní vycházela jako nový člověk. Umyté vlasy, čisté oblečení a příjemný pocit, díky několika minutové sprše, kterou bylo stejně těžké opustit jako postel. Byla bych tam kratší dobu, ovšem to bych nesměla používat hlavici sprchy jako mikrofon. Naštěstí jsem byla v domě sama a nikdo mé příšerné skřeky neslyšel. Ano, kariéra zpěvačky v mém případě byla také marná.
Mohla jsem vyrazit, ale ještě předtím než jsem vyšla z domu, zaběhla jsem do bráchovi ložnice a půjčila si jednu z jeho kšiltovek s logem Dodgers. Benett se dal považovat za vášnivého sportovního fanouška, což mi ulehčovalo vybírání vánočních dárků. Každé Vánoce jsem mu darovala permanentku na zápasy, považovalo se to už za rodinou tradici.
Nasadila jsem si kšiltovku na hlavu a na oči sluneční brýle, jelikož jsem nechtěla opakovat stejnou chybu z letiště. Zkontrolovala jsem, jestli mám vše potřebné ve své malé kabelce přes rameno, a pak se vydala ven. Jelikož své auto jsem měla u táty, mé možnosti pohybu po městě byly značně omezené. Jít pěšky byla hloupost, jelikož všechno bylo daleko, že bych tam při troše štěstí došla zítra večer. Jet autobusem se mi také nezamlouvalo, bylo horko a mačkat se mezi upocenými těly byla poslední věc, po které jsem právě toužila.
Nakonec jsem si opět zavolala taxi, které přijelo během pěti minut a zavezlo mě na další známé místo. Zaplatila jsem, a potom vystoupila z vozu. Přešla jsem na kraj chodníku a hned do mě někdo vrazil. Pravděpodobně jsem mu nestála ani za omluvu, než jsem se nadála, muž v obleku pospíchal dál po rušné ulici.
Tiše jsem si povzdychla a zaklonila hlavu. Můj pohled padl na velký nápis nad prosklenými dveřmi, které vedly přímo do mamky obchodu. Pousmála jsem se a koukla se do výloh, kde stálo mnoho figurín v různých pózách s oblečením z poslední kolekce. Vše vypadalo perfektně, mamka si dala záležet jako obvykle.
Rozešla jsem se dopředu, ale ještě předtím si sundala kšiltovku z hlavy. Otevřela jsem mohutné dveře, načež jsem vešla dovnitř. Hned jsem ucítila příjemnou svěží vůni květin. V pozadí hrála tichá hudba, která dolaďovala příjemné prostředí butiku. Celý prostor byl zařízen velice moderně. Podlaha z tmavého dřeva, naopak stěny natřené čistě bíle. Nechyběly kožená křesla rozptýlená po celé místnosti, zajímavě podsvícené vitríny na stěnách nesoucí boty a kabelky a také samozřejmě věšáky s oblečením.
"Dobrý den." pozdravila mě prodavačka s milým úsměvem, jakmile mě postřehla. "Hned se vám budu věnovat. Zatím se můžete porozhlédnout po obchodě sama nebo se posadit." řekla stejně laskavě, a potom se otočila k paní, které pomáhala očividně vybrat šaty.
"Ehm, dobře, děkuju." pronesla jsem, jelikož jsem jí nechtěla vyrušovat s otázkou, jestli je tady mamka. Doufala jsem, že ano, protože zde trávila hodně času. Měla v patře svou kancelář a menší ateliér, kde navrhovala své modely. Párkrát jsem jí pomáhala, bavilo mě to, ale připadalo mi, že jsem většinou napáchala víc škody než užitku.
Rozhodla jsem se využít volnou chvilku a porozhlédnout se trochu po obchodě. Sundala jsem si sluneční brýle z očí, dala je do své kabelky, a pak se začala procházet mezi stojany a věšáky. Prohlížela jsem si oblečení, zrovna teď jsem měla v ruce ramínko, na kterém visely krásné světle růžové šaty se zajímavým květovaným potiskem.
