Tajnosti - Zakázaná Láska

1. Náhodné přátelství

Sotva jsem vyšla ze třídy ztratila jsem balanc. V plné rychlosti do mě vrazil nějaký kluk s telefonem v ruce a strčil do mě tak prudce, až jsem padla na zadek. Rukou jsem přejela po dveřích ve snaze zachytit kliku, ale s mým štěstím jsem si akorát přivodila modřinu.

"Jsi v pohodě? Vidíš Derecku co děláš?! Chudák holka je tak vyjukaná, že nemůže ani odpovědět! To se stane, když někomu vezmeš telefon ty blbečku blbá!" Rozkřikla se naštvaně titěrná dívka s rukou ověšenou spousty náramků. Její řeč byla zbrklá a super rychlá. Jasné, že jsem ani nestihla odpovědět.

Upřímně, byla tak maličká, že slyšet jí na někoho křičet bylo spíše k smíchu než aby vás to vystrašilo. Byla při tom až moc roztomilá!

"Vrať mi mobil a pomoc tý chuděře vstát! Bože, ty jsi takovej netaktní opičák! Občas si přijdu jako bych žila v době kamenný!" Křikla znovu a dupla si u toho nohou. Vypadalo to, že se ten kluk baví, zjevně je na takového výlevy zvyklý. A nejspíš to všechno byla jenom legrace.

"Já Kieara, to...," ukázala na mobil v jeho ruce," můj telefon. Tohle, holka... ty pomoct! A přesně v tomhle pořadí!" Mácha kolem sebe v afektu rukama . 

Musela jsem se zasmát a raději jsem vstala sama. Ten kluk, Dereck jí telefon opravdu vrátil, ale mě pomoc už nestihl. Místo toho mu přiletěl pohlavek od té titěrné dívky. "Vidíš to ty blbečku! Musela se zvednout sama, protože jsi pomalej jak želva. Teď se omluv a padej mi z očí." 

Netušila jsem o to v tu chvíli šlo, ale Dereck se opravdu omluvil, usmál se a dal té holce rychlý polibek na tvář. Pak upaloval jako divý. 

"Blbče!!" Křikla svým pisklavým hláskem a stírala si jeho rty z tváře. 

"Opravdu nesnáším když to dělá. Jsme spolu už dva roky a já si často kladu otázku s kým to vlastně jsem." Zakroutila hlavou a z ničeho nic nasadila úsměv a podala mi ruku. "Já jsem Kiera. Ten kluk co tě tak netaktně srazil k zemi je můj přítel Dereck. A ano, opravdu s tím klukem chodím." 

S smíchem jsem jí stiskla maličkou ručku. "Já jsem Julie, ale říkej mi Juli prosím."

"Ráda tě poznávám Juli! Asi sis prošla už několikrát tím, Romeo Romeo, proč jsi jen Romeo!" Pravila teatrálně a udělala záklon s rukou vystrčenou ke stropu. 

"Zřekni se jména svého,  či nechceš-li, stačí tvůj slib lásky a já přestanu býti Kapuletová!" Přidala jsem se  k ní. Musely jsme vypadat velice komicky. Hrály jsme divadlo bez pódia i diváků, ale ani jedné z nás to očividně nevadilo.

"Líbíš se mi holka. Budeme kamarádky, ale pod jednou podmínkou." Smála se živě. 

"Aaah... Jasně?" 

"Můj bratr je pro tebe tabu." 

"Okey, myslím že to zvládnu." Smála jsem se.

"Moc se nesměj holka, ještě nevíš do čeho jdeš. Je sexy, nemá beďary a nenosí kalhoty nad pupíkem, jako většina kluků ze školy. Dřív už se to stalo. Začal chodit s mou kámoškou, pak se rozešli, samozřejmě ve zlém a ta pipina se se mnou přestala bavit, protože...", použila takový ten vysoký pištivý hlásek, když někoho imitujete," jsme všichni stejní a máme blbost v rodině...." 

Ta holka musela být pěkně blbá. Přece kvůli klukovi, ať už ti ublíží sebevíc, nepřijdeš o kamarádku ne? To je první pravidlo chození. Kamarádi tu byli před klukem a drželi tě nad vodou, nikdy nekašli na přátele kvůli příteli!

"Tvoje kamarádka zjevně byla kráva. A slibuju, nic si nezačnu s tvým bráchou." 

Musíš udělat malíčkový slib, jinak to neplatí." Vytasila malíček a zahákla se o můj.