Tajnosti - Zakázaná Láska

3. Párty. Slavíme něco? Pátek!

O tři měsíce později

"Nech toho! Myslím to vážně! To není vůbec vtipný!" Snažila jsem se zastavit Kieru, jejíž smích nabíral na obrátkách. Zněla teď trochu jako pařící se delfín. 

"No to promiň! Ale bylo to skvělý! Ještě jsem neviděla Deatnovou tak zaraženou. Bože, vážně si jí to natřela!" Smála se dál a plácala se po nohou, jako by ji chytly plamenem. 

Nestalo se nic zvláštního, kromě toho, že jsem naprosto vybouchla. Trapas. Měli jsme zrovna němčinu a Deatnová se rádoby vztekala, že kluci výrazně zaostávají a mají špatné známky. Možná jsem jen trochu víc nahlas řekla, že by možná něco uměli, kdyby přestala nosit výstřih až k pupíku... 

Dobře. Vlastně jsem to skoro zařvala, protože jsem byla frustrovaná. Začala nám dávat úkoly a říkala že budeme psát test hned další hodinu. Upřímně nemám čas se učit na pět předmětů, dopisovat esej a domácí úkoly, nejsem žádná superhrdinka s nadpřirozenými schopnostmi!

Když mi došlo, co jsem řekla, zmlkla jsem, tváře jsem měla rudé a v duchu jsem se modlila ke všem bohům světa, abych z toho neměla problém. A jelikož teď stojím v chodbě před ředitelnou a čekám než si mě někdo vyzvedne, tak ani modlitby nepomohli.

Kiera se sem dostala kvůli tomu, že se začala smát tak hlasitě, že jí museli slyšet i ve třetím poschodí. Paní profesorka to zřejmě neocenila. 

"Máma mě zabije... Jako by nestačilo, že u mě našla tvojí drtičku se zbytkem trávy uvnitř." Prohrábla jsem si vlasy a setřela studený pot z čela. 

"Hele, tohle na mě nesvaluj. Chtěla si to zkusit? Chtěla. Navíc to byl dárek od Derecka a já to nechtěla hulit sama. Navíc jsme si to užili. Pamatuješ jak jsme se půl hodiny dívali na televizi a strašně jsme se smály tomu co tam dávali a ještě větší záchvat smíchu, když nám došlo, že je telka ještě vypnutá?" Jo. To bylo vážně užasný. 

Smály jsme se tak, až nás bolelo celé tělo. Kiera dokonce spadla z gauče. Pak jsme vyjedli celou ledničku. Kromě toho, že nás tam takhle mamka  našla, to bylo úžasný.

"Bylo to skvělý, ale pořád to nemění nic na tom, že mě mamka zabije až sem přijede." 

"Nepřijede." Oznámil mužský hlas, který hladil jako samet a nechával mě rozvláčnou. Brad.

"Čus brácha. Už jsi to slyšel? Ne? Jul Jul pořádně odrovnala tu děvku profesorku. Bylo to hustý! Co tady vlastně děláš? No jo, máma je přece v práci!"

"Slyšel jsem." Zasmál se a obě dvě nás objal. "Ahoj Juli." Šeptl mi do ucha, když mě pevně sevřel v náruči. "Mamka je v práci a táta to nezvedá. Zřejmě má poradu. A Juliina mamka nemůže z práce, tak mě poprosila, abych ji vzal s námi." 

"Díky Bohu!" Oddechla jsem si. To modlení se přece jen vyplatilo! 

"A jak to že nejsi ve škole?" 

"Dneska se mi nechtělo. Navíc jsem už na vějšce Juli. Tam můžeme chodit kdy se nám zachce. Dneska jsme měli přednášku z matiky a jelikož jsem strašně inteligentní jedinec a muž, tak to už dávno umím a nemusím tam lézt. Bylo by to zbytečný." Smál se a pocuchal Kieře vlasy. 

Brad byl opravdu v matice génius. Nechápala jsem jak je možný, že všechno umí a že mu to připadá logický. Všechny ty sinus, logaritmy, křivky, elipsy, odmocniny, potenciály... Ne. Ani náhodou.