Love From 17BLACK

I Want

Harry Pov :

Seděli jsme společně s Louem u stolu s jídlem. Koukal na to jídlo docela vyplašeně. Nevěděl jsem teď, zda jsem objednal dobré jídlo nebo špatné, neznáme se ještě tak, abych do hvězdičky věděl co miluje a co nesnáší. Doufám že to co jsem objednal bude v kladném hodnocení .

'' Co na to tak čučíš ? " Usmál jsem se

" V životě jsem neviděl tolik jídla pohromadě "

" Ne ? "

" Ne "

" Měl bych se do budoucna bát ? "

" Jak to myslíš ? "

" Jen tak "

Celý čas co jsme jedli, snažil jsem se koukat na to roztomilé stvoření, které se snaží do sebe nacpat alespoň trochu jídla na stole. Připadal mi jak malinké dítě. Kouká to na jídlo, jak kdyby nevědělo co to je. Roztomilé

************************************************************************

Chodili jsme po parku, povídali jsme si o blbostech, dělali kraviny a smáli se. Jeho krásný hlas je jak letní vánek, prostě pohlazení po uší. Jeho úsměv se podobá tomu mému ale o trochu nižšímu.

Vyskočil na lavičku a začal si něco brblat poskakoval po ní a všechno možné. Stál jsem před lavičkou a koukal na něj jak na nějakou panenku Marii. Zvedl si prstík a šel směrem doprava se zavřenýma očima. Brblal něco o tom že jednou bude profesionální fotbalista. Šel, a šel, ale před ním bylo opěradlo na ruce, takže konec lavičky. Všiml jsem si toho dřív než pozdě, odběhl jsem na kraj lavičky abych mohl Loua zachytit.

Zakopl, křik, dopad do mých paží a ruce kolem krku.

Usmál se jen a zavrtal svojí hlavu do mé hrudi. Jen jsem se usmál zpátky a vyrazil s Louem cestou zpátky domů. Odnesl jsem ho až před jeho dům, jsem vyčerpaný.

" Děkuju že si mě zase zachránil , a odnesl domů "

" Není za co , to by snad udělal každý , nebo ne ? "

" Každý ne, to ti můžu dokázat "

" Aha , no tak , já asi už půjdu "

" Počkej ! Já myslel že přespíš u mě , je už pozdě, na to, abych tě takhle samotného někam pustil "

" Nejsem už malé dítě mami .... Ale klidně zůstanu"

Vešli jsme do Louisova domu a já jsem se kochal tím, jak to měl krásně zařízené. Všude to měl moderně zařízené. Docela podobně jako já u sebe doma. Krásné malby na zdích. Uchvátilo mě to ale to co mě nejvíce uchvátilo měří asi 172 cm a má krásné modré studánky. To mi doslova ukradlo srdce.

V životě bych asi nedokázal najít takovouhle osobu jako je Louis. Když si to tak vezmu tak všechno co jsem zatím prožil s Louem, tak za to všechno jsem vděčný Niallovi. Kdyby mě nepozval na to utkání kde Lou hrál, nikdy bychom se nepoznali. Divný.

" Táák , co chceš dělat ? " Řekl jsem s úsměvem

" Můžeme si povídat , něco si zahrát , nebo spát "

" Tak si pojď povídat, Máš nějaký vztah ? "

" Bohužel nemám , měl jsem před pár dny ještě Danielle, ale vyklubala se z ní velká děvka. "

" To mě mrzí Lou , já taky nikoho nemám "

" Proč mi vlastně říkáš Lou ? "

" Pipadalo mi to hezké, takové vyjmečné a unikátní. Takhle jsem nikoho neslyšel, aby tě oslovoval, tak ti takhle říkám " Vzhlédl jsem mu do očí

" Líbí se mi to "

Je ta trapná chvíle kde kouká ten druhý tomu druhému do očí, trapné ticho. Nehodlal jsem se jako první odtrhnout od toho očního kontaktu. Četl jsem Lousovi to , na co myslí.

Tu chvíli odtrhl on

'' Nechceš si zahrát, hmmm třeba flašku ? " Nabídl Louis s vodkou v ruce

No , bude to ještě zajímavé 

Doufám že se vám líbí další část Slaďoušci :3 Nechci se nějak rozkecávat , jsem totiž unavená . Emh kolik je no 0:28 , Deniska asi neví kdy je čas na spaní a kdy je čas na psaní. Doufám že jsem ti Nikiss2297 udělala alespoň trochu radost. A i všem co to čtete . Miluju vás ! ♥♥ Yours sincerely Denise ♥