Love From 17BLACK

I want die....

Harry POV:

Doslova jsem si trhal vlasy, nevěděl jsem absolutně nic. Nevím kde je moje jediná naděje na život. Vyšplhal jsem shody do svého pokoje a padl jsem na postel. Začali mi téct slzy a já si pomyslel, co jsem to za nemehlo, že nechá nějakého psychopata zmizet s jeho přítelem. Netušil jsem, jak se dostanu k němu, jak ho najdu. Doufal jsem v to, že nějaké důkazy od policistů a detektivů mě zavedou na místo, kde je uzavřený Louis.

Few days later

Asi jsem se zbláznil. Sedím v koutě a koukám do zdi už několik hodin. Jsem ztracený, nevím kam, mám pro Louise dojít. Sedím a prosím boha, ať se mu nic nestane. Zazvonil mi mobil v kuchyni a já jsem se tam musel dobelhat. Zvedl jsem ho s velkým potěšením....

" U telefonu Styles"

" Dobrý den pane Styles, chtěli jsme vám oznámit, že jsme našli stopu, která vede někam z města. Jedná se tedy o silnou vrstvu benzínu na silnici. Ještě nevíme, zda je to past, zdřejmě na vás, nebo jestli se jedná o únik benzínu."

" Mám přijet?"

" Pane Styles, bylo by lehčí jak pro vás tak i pro nás to, kdybyste zůstal v pohodlí domova. Nemusíte se strachovat, my vašeho přítele najdeme."

" Já se ale strachuji, jsou to tři týdny, co se to stalo, víte jak jsem z toho na nervy ? Asi těžko.... Kdybyste měli něco dalšího, zavolejte mi. Nashledanou."

Zavěsil jsem a sedl si na židli, nevydržím to už ne.

Nemohl jsem ani pracovat, natož skládat písně pro skupinu. Doufám že se o to pokoušejí i ty dva vyčůranci..

Louis POV:

Seděl jsem v koutě nějaké místnosti, měl jsem hlavu jako kámen. Neuvěřitelně mě třeštila. Měl jsem hlad, bylo mi chladno. Chtěl jsem být zase u Harryho, tam, kde mi je teploučko a dostanu skvělé jídlo. Tady.... Tady jsem si nemohl dojít ani na debilní záchod. Musel jsem poslouchat toho jednoho, a samého člověka. Jako pes... Neuvěřitelné jak se lidi k sobě dokáží chovat.

Jsou to asi už i týdny co jsem nenavštívil sprchu, a asi nějaké dny co jsem nenavštívil kuchyni. Nechci tu být, jen mě tu zneškodňuje.

Pár dní si nepřeji nic jiného než umřít. Nedává mi najíst vždy mě zavírá do zimy a tmy sklepa. A využívá mě na vše co on chce.

" Ahoj sluníčko, tak jak se máme ?"

" Špatně, jako včera a vždycky."

" To je mi líto..."

" Co ode mne chceš ?"

" Všechno to, co si dal Stylesovy, tak dáš i mě."

" Chceš mi jenom ubližovat"

" Ale to není vůbec pravda, pravidla jsem ti vysvětlil, a ty si je pochopil.."

" Zabij mě, prosím ať je to rychlejší"

" Blázníš ? To bych si nedovolil, nechci být přeci žádný vrah"

"No jasně...."

Celým jeho domem se rozezněl zvonek, a já si pomyslel že je to další jeho parta, se kterou se půjde bavit. Odešel a slyšel jsem rozhovor s nějako osobou. Moc se mu to zdřejmě nelíbilo..

Uslyšel jsem větu, při které se mi zastavilo doslova srdce " Pane, jestliže to není od vás, jak tvrdíte, tak vám budeme muset prohlídnout auto.."

Policisti, no neke, já se z tohodle příšerného místa dostanu.

„ Pomoc! Pomocte mi !" Křičel jsem jak jsem mohl.

Slyšel jsem jen mnoho kroků a hodně zvuku, které se blížily ke dveřím od mé místnosti. Viděl jsem Zayna jak běží po schodech, a kroutí na mě hlavou.

„To si neměl Boo"

Donutil mě vypít nějakou tekutinu, která se moc žádnému chutnému pití nepodobala.

" Doufám že se ti bude spát dobře, a hlavně dlouho"

Neslyšel jsem skoro nic co kvákal, protože jsem měl najednou strašnou chuť si zdřímnout.

Jedině co jsem ještě zahlédl byli dva policisti co Zayna vláčeli pryč. A máš to, jsem si pomyslel.....

Ahoj :) Omlouvám se za to že jsem dlouho nic nepřidala, ale měla jsem teď dovolenou, kterou jsem si chtěla užít. Ano , teď budou "SNAD" každý týden zase. Doufám že jste se těšili a že mi to zase jedna moc sympatická slečna okomentuje :) <3  Tak při další části <3 

All the L. O. V. E. ♥