Dream of MenT

Žárlivost

#Pohled Gabbie

Ráno jsem se probudila a vedle mě spinkal Honza. Byl hrozně roztomilý, tak jsem ho nechala spát. Ucítila jsem krásnou vůni z dola. Šla jsem tam. Byl tam Martin a dělal palačinky.

,,Dobré ráno.'' řekla jsem a usmála se.

,,Dobré.'' oplatil mi úsměv.

,,Kolik si dáš palačinek?''

,,Asi dvě.'' řekla jsem a on mi podal palačinky.,,Díky.''

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Po chvíli přišel Honza. Vzal si palačinky a šel k nám si sednout. Pozdravil nás a políbil mě. Dojedli jsme snídani a já umyla nádobí. Pak jsme šli do města. Cestou jsme narazili na pár fanoušků. Šli jsme do McDonald. Já si koupila Cheeseburger, Martin McChicken a Honza taky Cheeseburger. Snědli jsme to a šli se ještě projít. Pak jsme šli k Honzovy domů. U něho doma mi zapípal mobil.

Kovy: Půjdete na párty u mě doma?

Já: Jasně, kdo tam bude?

Kovy: Vidrail, Fallenka, Jirka Král, já, Gogo, Lucy, Expl0ited, Moma, jedna kamarádka a vy

Já: Dobře. Kdy a kde?

Kovy: V 18:35. U mě doma.

Já: Budeme tam.

Řekla jsem to klukům a začali jsme se připravovat. Bylo 18:00. Vyrazili jsme ke Kovymu domů. Došli jsme tam v čas. Se všemi jsme se přivítali a šli na bar, dát si něco k pití. Dala jsem si džus s vodkou. Po chvíli jsme byli celkem připití a hráli flašku.

Hráli jsme jen na úkoly. Točil Kovy a padlo to na mě.

,,Dej všem klukům pusu na tvář.'' řekl a usmál se. Honza na něj hodil pohled Really?. Dala jsem klukům malou pusu na tvář a Honzu jsem políbila.

,,Řeklo se na tvář.'' upozornil mě Kovy. Tak jsem Honzovi dala ještě malou pusu na tvář a točila.

Takhle to pokračovalo dál, dokud jsme nešli spát. Já spala v obýváku s Honzou, Gogem, Lucy, Explem, Momou, Martinem, Linci(Kovyho kamarádka) a Jirkou Králem. Fallenka a Vidrail spali u Kovyho v pokoji.

Ráno jsem šla do kuchyně, protože vedle mě už Honza nebyl. Když jsem přišla do kuchyně, rozbrečela jsem se. Honza stál u kuchyňské linky, objímal se s Linci a dával ji pusu do vlasů. Vrátila jsem se do obýváku. Tam byl vzhůru Martin a srovnával deku, pod kterou spal. Běžela jsem k němu a objala ho. Utěšoval mě a já jsem mu řekla ať dnes přijde ke mě a já mu vše řeknu. Pak jsem šla domů. Pořád jsem brečela. Pár lidí se na mě divně dívalo. Když jsem přišla domů lehla jsem si na gauč a brečela. Po asi dvou hodinách někdo zazvonil u dveří. Šla jsem otevřít. Byl to Martin. Když mě viděl, objal mě. Řekl mi, že se po mně ptal Honza. Na to jsem jen zabručela ,,Hmm." a začala vyprávět co se stalo ráno. Celou dobu mě poslouchal. Když jsem to dovyprávěla měla jsem oči plné slz. Martin mě celou dobu objímal a utěšoval. Pak mi zazvonil mobil. Honza. Vůbec jsem na něj neměla náladu. Po chvíli zvonění ustalo a já si začala normálně povídat s Martinem. Bavili jsme se o youtube, kamarádech, co je smylem života a další kraviny. Hodně jsme se nasmáli a skvěle si popovídali. Potom musel Martin jít. Rozloučili jsme se a Martin odešel. Sedla jsem si na gauč a přemýšlela. Najednou jsem uslyšela kroky. Bála jsem se. Jak se sem dostal? Kdo to je? Po chvíli jsem se to dozvěděla. Byl to Honza. Přiblížil se ke mě a natáhl ke mě ruku. Ucukla jsem.

,,Co chceš?'' zařvala jsem na něj a začaly mi téct další slzy.

,,Co se stalo? Udělal jsem ti snad něco? Proč si ráno, tak brzo odešla?'' zeptal se mě opatrně a přisedl si ke mě na gauč.

,,Co se stalo? To víš, co se ráno stalo a pokud ne, běž se zeptal Linci. Ano udělal, zradil si mě a proč jsem tak brzo odešla? Přece se nebudu dívat jak se objímáš s Linci.'' vykřikla jsem na něj tak rychle, že zůstal sedět úplně omámený. Když se konečně vzpamatoval, tak si sedl blíž ke mě a chytl mě za ruku. Nevytrhla jsem se mu. Podíval se na mě a začal mluvit:

,,Thalie, tebe miluju. S Linci se znám od školky, je něco jako moje mladší sestra.... Ráno za mnou přišla, protože jsem byl jediný vzhůru, a řelka mi, že se s ní rozešel kluk, po telefonu. Milovala ho, proto jí to sebralo. Tak jsem ji obejmul a dal jí malinkou pusu do vlasů. Nic to neznamenalo. Brečela a tak jsem ji utěšoval.'' vysvětlil mi.

Přivinul si mě do obětí a já jsem ho taky obejmula. Pomalu jsem přestávala brečet. Když už jsem nebrečela vůbec, odtrhla jsem se od něho a podívala se na něj. Setřel mi poslední slzu a usmál se. Já jsem se na něho taky usmála.

,,Promiň.'' řekla jsem najednou.

,,Nemáš se za co omlouvat, to já bych se měl omluvit.'' namítl.

Usmířili jsme se. Po asi hodině jsme se rozhodli, že ještě zajdeme za Kovym.

Takže.... Omlouvám se, že to vychází skoro po 2 týdnech, ale nebyla nálada na psaní a vymýšlet to je těžký. Předem se omlouvám za chyby (ještě že to nevidí češtinářka) a překlepy. Doufám, že se kapitola líbila a budu ráda za koment, vote nebo klidně, že jste si to přečetli. Díky všem jste skvělí. :)