Zas a znovu /Danverse (Daniel Matějka)

Prolog

Píše se rok 1702, baroko, takto se říká dnešnímu uměleckému směru. Tento umělecký směr vznikl v Itálii, ale k nám do České Republiky  se dostal bohužel o trochu později.

Proč píšu bohužel?

Je to jednoduché. Nádherné, nadýchané šaty, které si ovšem mohou dovolit pouze ženy z vyšší společnosti, vždycky jsem je obdivovala, ale samozřejmě se mi nelíbí na této době pouze šaty. Je to také například architektura, která musí ohromit doopravdy každého člověka, ne jen mě, je vyrobena například ze zlata, vzácného dřeva nebo dokonce barevného mramoru.

Miluji kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, je jako obraz nebe přenesený na zem, nikdy jsem neviděla nic krásnějšího, chodíme do něj každou neděli.

Zámky na mě působí spíše až moc bohatě a mocně, samozřejmě tím nechci říct, že nejsou pěkné, jsou přímo nádherné, jen si nedokážu představit, že bych v nich měla žít.

Jediné, co na této době doopravdy ráda nemám je, že se nemohu vzdělávat, to mohou pouze lidé z vyšší společnosti, řekněme si, co lidé z vyšší společnosti vlastně nemůžou, že ano.

Možná bych se měla představit?

Jsem Kateřina, v této době není věk až tak moc důležitý, ale kdyby to někoho zajímalo, tak je mi 17 let. Jak vám už mohlo dojít, tak jsem dívka, která patří spíše do spodiny, než do vyšší vrstvy. Můj otec je učitel houslí a matka pracuje v zámecké kuchyni.

Díky otcově práci na tom nejsme tak špatně, ale že bychom si žili nějak úžasně se taky říct nedá, nehledě na to, že matku nevídám moc často, vzhledem k její práci na zámku.

Když jsem byla menší, otec mě a mého bratra naučil číst a psát, protože jako učitel houslí toto musí ovládat. Učil mě číst na různých knihách a od té knihy miluji.

Nejvíc se mi ze všech knih, které jsem do teď přečetla, líbila Božská komedie od Danta Alighieriho, která pojednává o tom, že pokud se chcete dostat do Ráje, musíte nejdříve projít Peklem a Očistcem. Hlavním hrdinou je v tomto díle sám Dante, který se dostane do problémů. Celou cestu Peklem, Očistcem a Rájem mu pomáhá jeho platonická láska, pro něj ideální žena, Beatrice, která předčasně zemřela a posílá mu z nebe známé osobnosti z minulosti, jako třeba básníka Vergilia, který ho opustí, protože jako pohan do Ráje nesmí.

"Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu."

Rájem už ho provází sama Beatrice.

Chtěla bych, aby mě někdo miloval tak bezmezně, jako Dante miloval Beatrice.