Uběhlo pár dní a ani jeden den se nic nestalo. Už jsem si myslela, že jsem v pořádku. Byl víkend a tak jsem si šla ráno zaběhat.
Oblékla jsem se do sportovní podprsenky, kraťasů a šedé mikiny, kterou jsem si nechala rozeplou.
Vyběhla jsem z vchodových dveří a namířila si to k lesu.
Běžela jsem a užívala si krásného vzduchu a hudby, která hrála ze sluchátek. Vyběhla jsem až na kopec, kde bylo postavěné hřiště. Byly tu i nějaké posilovací stroje, lezecká stěna a altánek ze dřeva. Namířila jsem si to k altánku a začala jsem se rozcvičovat.
Rozcvičila jsem se a šla na jeden z posilovacích strojů.
Po asi hodince jsem se rozhodla, že poběžím dál, že si zajdu koupit nanuka.
Vyběhla jsem a rozhlížela jsem se po lese. Doběhla jsem až k obchodu, kam jsem taky vešla a šla k mrazáku pro nanuk.
Vzala jsem si nanuk a šla jsem k pokladně.
Venku jsem si nanuk rozbalila a najednou jsem zase cítila tu ostrou bolest u srdce.
Jako kdyby mě někdo probodl.
Nanuk mi upadl a já se musela posadit ihned na lavičku.
Měla jsem mžitky před očima.
Bála jsem se o nejhorší.
Chvilku jsem na té lavičce seděla a pak jsem se zvedla a začala jsem utíkat domů."Ale prosimtě... To nic nebylo, to bude dobrý. Bylo jen nějaký chvilkový" tohle mi na to vše řekla matka, když jsem ji to co se stalo pověděla.
Byla jsem si 100% jistá, že to co se mi děje rozhodně není normální.
ČTEŠ
Nemoc
Short StoryPovídka je skutečná, není smyšlená. Rozhodla jsem se psát o vlastním životě, tak jak to je, žádné vymyšlené příběhy, žádné pohádkové bytosti a tak dále, ale skutečnost. Tímhle chci jen říci, že život není pohádka a že to co mě potkalo je horší jak r...