Nemoc

kapitola 4.

Byl zase další školní týden a já jen doufala v to, že to vše přešlo.
Pondělí uběhlo celkem rychle, žádné potíže, prostě pohodička.
Úterý, to samé, den utekl hrozně rychle a bez jakých koliv potíží.
Středa, běžela jsem, nic se nestalo.
Konečně jsem si říkala, že to bylo jen chvilkové, že to prostě nebylo nic hrozného.
Ale pak...

Čtvrtek, normální výuka šesti hodin proběhla úplně v pořádku.
Pak nastal čas odpoledky, nebo-li tělocviku.
Bylo nádherně, sluníčko krásně hřálo, na obloze nebyl ani jeden jediný mráček.
Šla jsem se převléct do cvičebního úboru.
"Dneska si dáme 3 kolečka, pak rozcvičku a potom se domluvíme, co by jsme si tak mohly zahrát" řekla učitelka a všechny holky se rozeběhly.
Bylo vše v pořádku, sice mě ve třetím kolečku už bolelo u žeber, takové to " píchání".
Ale dala jsem to.

"Takže si zahrajeme vybíjenou na kapitány, rozdělte se na třídy, dáme si souboj" řekla učitelka a všechny jsme tedy šly na hriště.

Po hře, kterou vyhrála naše třída, nebo-li Béčko, tak jsme si šly dát ještě 2 kolečka na běhání.

V tu chvíli jsem si myslela, že to je konec, že nejsem v pořádku, nevěděla jsem, jestli to je jen z toho slunce, nebo z nečeho jiného.
Zamotala se mi hlava a měla jsem mžitky před očima.
Nemohla jsem ani pořádně dýchat.
Nemohla jsem se zmoct na nic než jen na pouhé skrčení a doufat v to, že mi někdo pomůže.

Sice to po pár minutách přešlo, ale stejně, řekla jsem si, že musím zajít k doktoru.
Buď mi neřekne nic a nebo něco, co mě zneklidní a budu nadále s tímto přežívat.