Too Young

*thirteen*

Nikdy jsem toto ještě necítila. Chrisova ruka byla na mém pase a přidržovala mě, abych neucukla. Ale to jsem neměla v plánu. Má ruku zajela do jeho vlasů a stoupla jsem si na špičky, aby se nemusel tak moc sklánět. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se tu líbam s klukem, který je snem každé dívky. Když nám už docházel kyslík, Chris se odtáhl. Na tváři měl roztomilý úsměv. 

"Ani nevíš jak dlouho jsem potom toužil," zašeptal. 

"Víš že se to Henrymu nebude líbit," řekla jsem. Chris se potichu zasmál a přitlačil mě na skříňku.

"Budu se s tím muset smířit," pohladil mě po tváři. "Protože já se tě tak lehce nevzdám." 

"Tak to jsem ráda," řekla jsem s úsměvem. A potom jsem ho sama od sebe políbila. 

"Miluju tě," řekl když jsme se od sebe odtáhli. 

"Nejsou to moc silná slova?" zeptala jsem se a nechala ruku za jeho krkem. Chris zakroutil hlavou a vyzvedl mě do výšky. "Co to děláš?" zasmála jsem se.

"Jsou to pravdivá slova," zatočil se se mnou. "A myslím je naprosto vážně. Protože ty Leno.. Ty mi za to stojíš," zadíval se mi do očí a pomalu mě pouštěl na zem. Usmála jsem se a jemně se dotkla jeho tváře. Zdálo se mi to jako sen. On. Já. My dva? To nedávalo smysl. Ale teď mi to bylo jedno. Hlavní bylo, že je tu se mnou.

Když mě zavezl o půlnoci domů, seděli jsme ještě chvíli v jeho autě. Měli jsme propletené ruce a dívali se na sebe.

"Myslíš si že Herny bude hodně naštvaný?" zeptal se Chris.

"Myslím že ho dokážu přemluvit," usmála jsem se a natáhla se k němu. "Co by neudělal pro svou malou sestřičku," zašeptala jsem a potom jsem ho políbila. Chris se odemě pobaveně odtáhl. 

"Měla by si asi jít. Nebo už tě nepustím," zašeptal. Chtěla jsem mu na to odpovědět, že mi to navadí, ale projela kolem nás sanitka, která zastavila u nás na příjezdové cestě. Rychle jsem vyskočila z auta.

"Leno!" zakřičel za mnou Chris, mezitím co jsem běžela k domu. Otevřela jsem dveř.

"Mami? Tati?" zakřičela jsem. To už se kolem mě protahovali doktoři a mířili nahoru. 

"Leno," chytil mě za zápěstí Chris a přitáhl k sobě. První jsem uviděla ubrečenou mámu. Co se stalo? Je táta v pořádku? 

"Mami?" vydechla jsem, ale to už se za ní objevil táta a objal jí. O co tady teda jde? Vythla jsem se Chrisovi a vyběhla schody po dvou. Zamířila jsem k Henrymu do pokoje. Ležel na posteli a kolem něho byli doktoři. Dala jsem si ruku před pusu a o krok jsem couvla. "Co se to děje?" koukla jsem se na mámu a tátu.

"Lenny," zašeptal táta. "Tvůj bratr má rakovinu.. Už dlouho. Nechtěli jsme tě tím trápit, protože jsme si mysleli, že se vyléčí ale," odmlčel se a promnul si oči.

"Ale?" zeptala jsem se potichu. Když mi neodpovídal vykřikla jsem: "Ale co tati?"

"Umírá," zašeptal. Cítila jsem jak mě země zklamala a jak padám, ale někdo mě zachytil. Vzal mě do náruče a přitiskl k sobě. 

"Je to jen sen, jen sen," mumlala jsem pro sebe, zatímco mě Chris nesl ke mě do pokoje. Položil mě na postel a já se na něho podívala. "Řekni mi, že je to jen zlý sen," zašeptala jsem. Nebyla jsem jediná kdo vypadal zničeně. I Chris tak vypadal, ale držel se kvůli mě. 

"On nesmí zemřít," vzlykla jsem. "Je to můj brácha. Můj velkej brácha, který se o mě v jednom kuse stará.." hlas se mi zlomil a Chris ke mě přispěchal. Objal mě a políbil mě do vlasů.

"Jsem tady a neopustím tě," zašeptal a já si všimla jak se mu na okamžik zlomil hlas.