Too Young

*Twenty-two*

"Viděla jsem takové nádherné šaty a říkala jsem si, že by ti mohli slušet,"usmála se na mě máma od sporáku. Pomáhala jsem jí s večeří a zrovnajsem  krájela zeleninu.

"Nepotřebuju šaty," ušklíbla jsem se a hodila zeleninu z prkýnka do misky. Potom jsem umyla prkýnko a nůž. Schovala jsem je na své místo a utřela si ruce do utěrky. Potom jsem si vyskočila na kuchyňskou linku a začala houpat nohama.

"Nevíš kde je Henry? Měl už být doma," zeptala se máma a zapnula troubu. Potom se na mě podívala s otázkou v očích.

"Nevím," pokrčila jsem rameny a uhnula pohledem. Podívala jsem se na své zápěstí, kde se mi vytvářela modřina.

"Udělali jste si něco?" v jejim hlase zazněla obava. Zvedla jsem hlavou a zakroutila s ní.

"Ne," usmála jsem se. "Nemusíš mít strach," došla jsem k ní a dala jí pusu na tvář.

"Jste můj život, víte to?" usmála se máma a zastrčila mi vlasy za ucho. Přikývla jsem a nechala se od ní obejmout. 

"Jsem doma!" ozval se křik mého bratra. Zabouchl dveře a pozdravil se s tátou, který se vedle díval na fotbal. "Kdo vede?" zeptal se.

"My," odpověděl táta. Zachvíli se Henry objevil v kuchyni. Odstoupila jsem od mámi a on k ní došel, aby jí dal pusu na tvář. 

"Co to bude?" zeptal se a nakoukl pod pokličku. Máma ho praštila přes prsty a Henry se na ní zašklebil.

"Musíš počkat," mávala mu před obličejem vařečkou. Nenápadně jsem odešla a šla si sednou za tátou. Táta se na mě usmál a podal mi misku s pendreky. 

"Díky," jeden jsem si ho vzala a začala ho žužlat.

"Tak co škola?" zeptal se táta, ale neodtrhl pohled od televize.

"Jde to," pokčila jsem rameny. "Je toho víc než na základce, ale nějak to zvládám," táta se na mě podíval, aby zjistil jak se tvářím. 

"Ale je tam ještě něco, že ano?" nadzvedl obočí a já se proklínala za to, že vždy pozná, když neříkám celou pravdu.

"To nic není," odpověděla jsem a pokusila se o úsměv. Táta přikývl a dál to nerozebíral. To jsem na něm měla nejradši. Když jsem nechtěla, do ničeho mě nenutil. Nevím jak mě to napadlo, ale stoupla jsem si z křesla a přešla k němu. Sedla jsem si vedle něho a schoulila jsem se mu do náruče. Táta mě objal okolo ramen a políbil mě do vlásů. 

"Henry se tě snaží jen chránit," zašeptal. Nechápala jsem, proč to řekl, ale nechtěla jsem to rozebírat. Prostě jsem si užívala ten pocit, že nejsem sama.

"U telefonu Lena," ozvala jsem se, když jsem zvedla zvonící telefon. Všichni se koukáme na film, a nikdo nebyl schopný ho jít zvednout. 

"Ahoj," už jen jeho hlas mi podlamoval kolena. Musela jsem se chytnou stolečku. Zkontrolovala jsem, jestli mě Henry nesleduje. 

"Ahoj," řekla jsem. "Potřebuješ něco?" 

"Ano," zasmál se. "Jinak bych nevolal. Máš tam Henryho?" no jasně, že chce bráchu. Mezi námi přeci nic není. 

"Jasně," zamumlala jsem. Zakryla jsem jedno sluchátko. "Henry!" zakřičela jsem. Henry se na mě podíval a já ukázala na telefon. Zvedl se na nohy a převzal si telefon. 

"Díky ségra," zašklebil se. Vrátila jsem se do obyváku, ale pořád jsem ho poočku sledovala. Na něčem se domlouvali a já žárlila na svého bratra. Žárlila jsem na to, že on s Chrisem být může. Když jsem už jsem to nevydržela šla jsem do svého pokoje. Napsala jsem Sarah, jestli nechce někam vyrazit, ale odepsala mi, že je u ní teta a musí zůstat doma. Otráveně jsem hodila mobil na postel a začala přecházet z jednoho koutu do druhého.

Když jsem uslyšela, že u domu parkuje auto, hned jsem se nahrnula k oknu. Sledovala jsem jak vystupuje, ale dál nejde. Opřel se okapu auta. Potom jsem si všimla, že v autě jsem nějaké další dvě holky. Chris zvedl pohled k mému oknu a já se rychle schovala. Doufala jsem, že mě neviděl, ale když jsem se tam znovu podívala, pořád se koukal. 

Uhnul pohledem až k němu došel Henry. Objali se a oba nastoupili do auta, které po pár minutách zmizelo z ulice. Sedla jsem si na parapet a ještě chvíli jsem tam seděla. Potom jsem si stoupla a převlékla se do tepláků a obyčejného černého trika. Mámě a tátovi jsem řekla, že jsem za chvíli doma. Potom jsem vyběhla z domu a běžela kam mě nohy neli.