"Moc mi ji připomínáš, nevím jestli je to možné, ale ty oči jsou uplně stejné. Nechci tě ztratit už jen protož e v tobě vidím ji" řekl a pak mě objal.
Nemůžu mu to říct. Mám ho ráda, ale ne. Bude to lepší když to zůstane tak jak to je teď
____________________________________________________________________________________
Ještě chvíli jsem ho objímala a pak jsem se od něj odtáhla a usmála jsem se na něho. Jeho nádherné oči mi říkali, že bych to měla zkusit, zase znovu, ale... já nevím jestli je to to zprávné.Nevím jestli ho miluju nebo ho mám pouze ráda.
Nevím,jestli s ním můžu ještě být.
Nevím, jestli mi zase neublíží..."Pomůžeš mi už dnes prosím?" zeptal se Justin a já jen naprázdno polkla. Říct ano nebo že to ještě chvíli počká?
"No.. já nevím, musím odvést prcky domů a to pak bude nejspíš pozdě" řekla jsem a sklopila jsem oči. Nedokážu se na něj dívat aniž bych mu neřekla kdo jsem. Je to těžké...
"Nevadí, my je odvedeme s tebou a pak můžeme jít ke mě. Dám spát prdata a mužeme se na to pustit" usmál se na mě. Pořád má ten stejný úsměv z kterého by se mi mohli podlomit kolena. Usmála jsem se na něj.
"Nebude to malým vadit? Přece by s tebou chtěli třeba trávit večer sami" znovu jsem se na něj usmála. Justin se otočil na Jazzmin a Jacksona.
"Mrňousi, bude vám vadit když Kait bude večer s náma?"
"jasně že ne" řekla Jazzy a skočila mi kolem krku. Objala jsem ji a dala jsem ji letmou pusu na líčko a na to mě objala ještě více. Chyběla princezna moje!
"Tak vidíš nevadí jim to a myslím, že bychom už mohli jít" řekl Justina vyskočil nahoru. Jen jsem se na něj podívala a on mi podal ruce, jako oporu abych se mohla lépe zvednout. Usmála jsem se a sledovala jsem jak dává ostatní mrňata do kočárku. Oba jsme vzali jeden kočárek a jeli jsme zavést prdata domů!
20:00
Sedla jsem si s Jazzy na sedačku do obýváku. Justin byl ještě v kuchyni.
"Mad?" řekla Jazzy a já jsem se otočila. Dala jsem si ukazováček na prst aby byla potichu.
"Prosím neříkej mi tak, nechci aby to Justin věděl" Usmála jsem se na ni a ona se usmála na mě. Je až neuvěřitelné, jak za těch 10 měsíců povyrostla.
"Promiň, jen pořád si tě tak pamatuju" usmála se, "mohla by jsi mě jít dneska uložit ty? jako kdysi?" zeptala se a já jsem ji objala.
"Jasně že můžu" zahuhnala jsem ji do ramene a pohladila jsem ji po zádech.
JUSTIN
Nemůžu tomu uvěřit. Je ji tak strašně podobná! A ty oči, je téměř uplně stejná jen má jinou barvu vlasů, ale... Je to přeci Kaitlin ne Mad.. Tak moc mi chybí.
Kdo ví, kde ji je konec.
Kdo ví, jestli je v pořádku.
Kdo ví, jestli je pořád sama...
Kdybych ji mohl alespoň na chvíli vidět, obejmout ji...MADISON
"půjdeš se mnou už o pokojíčku?" zeptala se Jazzy. Příkývla jsem. Chytla mě za ruku a vedla mě po schodech nahoru do jejího pokoje. Když otevřela dveře bylo to tu jako v pohádce. Všude byla růžová a samé hračky. Jazzy skočila do postýlky a já jsem šla za ní.
"Mám tě moc ráda Kait" řekla a chytla mě za ruku.
"Já tebe přeci taky a moc jsi mi chyběla" řekla jsem a usmála jsem se, "vy všichni" sklopila jsem oči. Jazz si sedla a chytla mi i druhou ruku. podívala se mi do očí a pak se usmála.
"Netrap se, řekni mu to, uvidíš že bude moc ráda, že tě konečně viděl"
"Jazzy pobavíme se o tom ráno ano? Ted zavři už očka a hezky spinkej" Usmála se, objala svého plyšáka chytla mě za ruku a zavřela oči.
"Budeš mi prosím zpívat tu písničku jako jsi mi zpívala kdysi?" usmála jsem se a začala jsem zpívat. Je to jako kdysi...
JUSTIN
"Kait, už jsem tady" řekl jsem když jsem přišel se sklenicemi v ruce do obýváku, ale Kait nikde. Šel jsem se podívat do Jazzyna pokoje. Vycházel jsem pomalu schody a slyšel jsem tu písničku. Přesně TU písničku, kterou vždy zpívala ona! Nemohl jsem tomu uvěřit. Šel jsem pomalu na horu až jsem se zastavil u dveří do Jazzyna pokoje, opřel jsem se o futra dveří a poslouchal jsem.Byl konec a Kait se podívala směrem ke mě. Zarazila se.
"Od kud ji znáš?" zeptal jsem se ji
"Když jsem byla malá zpívala mi ji mamka" řekla a usmála se. Zase ten úsměv ten sladký usměv!
"Aha" řekl jsi ji a vzal jsme ji za ruku, "pojd pujdeme ke mě vedle" řekl jsem a usmál jsem se.
MADISON
"Aha" řekl a vzal mě za ruku, "pojd pujdeme ke mě vedle" usmál jsem. Přikývla jsem a šla jsem za ním.
Sedla jsem si u něj na postel a čekala jsem co se bude dít. Vzal mobil a lehl si vedle mě. Najednou se rychle zvedl a vyfotil nás. Jen se začal smát a já jsem mu rychle vzala mobil a fotku jsem smazala.
"ale no tak..." řekl a pořád se smál
"Vypadám tam strašně, tak pojd znovu" řekla jsem a usmála jsem se. Vzal mobil já jsem vyplázla mobil a on ji vyfotil. Pak si zase lehl a zničeho nic mě začal lechtat. bylo to jako dřív...
"přestaň" zakřičela jsem na něho ale on nepřestával naopak, lechtal mě ještě víc.
"Přestanu, ale když mi dáš pusu" řekl a já jsem se na něj otočila. Podívala jsem se mu do očí. Nevěděla jsem co se ted bude dít, Přibližoval se ke mě a já jsem pomalu zavírala oči. Když ho políbím všechno se to zase vrátí, vzpomínky, city, všechno.. Najednou jsem ucítila jemnou pusu na levém líčku. Otevřela jsem oči a usmála jsem se.
"Nebudu na tebe zpěchat" řekl a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se a hlavou mi proběhla známa slova miluju ho!
JUSTIN
Je to ona, na 100% je to ona. Ty oči, ten úsměv, hlas a ty písnička. Musím ji poznat více, jen tak zjistím jestli se pletu nebo jestli jsem ji konečně našel. Uložil jsem si do vedlejšího pokoje, dal jsem ji pusu na čelo a usmál jsem se na ni. Hlavou mi proběhla jedna a ta stejná myšlenka miluju ji!
Holčičky omlouvám se, že je až po takové době, ale měla jsem teď těžší období a ta střední mi dává zabrat! Chtěla jsem přestat psát, ale píšu jen kvůli vám, že se vám to tak líbí. Doufám, že novou část stihnu napsat co nejdříve. Děkuji, že se tak líbí! ♥ Mám z vás velikou radost.
- Každý koment a vote potěší ♥-Nezapomeňte follow a like!!! :* pokud chcete napsat, odpovídám na KAŽDÝ direct!! ♥ https://www.instagram.com/endymionka/
YOU ARE READING
Bad Boy2 - New life
RomanceMilovali se, ale jedna nešťastná událost je rozdělila. Odstěhovala se! Opustila ho! Byl zlomený! Ale co když si najde cestu k ní? Co když ji uvidí, ale nepozná ji? Pozná ona ho? Budou spolu, nebo budou dělat jako kdyby se neznali? Pokračování 1. čá...