Kika
Tančili jsme spolu asi půl hodiny a já už z toho byla trochu unavená tak jsem mu řekla že potřebuju ma WC. Řekla jsem mu ať vydrží a rychle se od něho odlepila.
Došla jsem do koupelny a chtěla si proplachnout tvář když mě najednou někdo k sobě otočil. Emanuel. Chtěla jsem se zeptat co si myslí že dělá ale zničeno nic mě políbil. Vykulila jsem oči a chtěla ho odstrčit ale někdo to udělal dříve. Vrazil mu pěstí a Emanuel spadl na umyvadlo.
Podívala jsem se a viděla Jordana. Asi se hodně naštval protože mu svítily oči. Znova jsem vykulila oči. ,,Scotte! Scotte!" Scott rychle vběhnul do koupelny a taky vykulil oči. ,,Postarej se o Emanuela." Řekla jsem rázně a odtáhla Parrishe ven z domu.
,,Zbláznil si se?!" Křičela jsem na něho. Asi mu došlo co udělal. Chtěla jsem mu ještě něco říct ale přijela sanitka.
Stála jsem jako opařená a dívala se pro koho jdou. Najednou vyskočil z domu Stiles. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se vystrašeně. ,,Emanuel má asi otřes mozku." Ohlédla jsem se a Parrish byl pryč. Na nic jsem nečekala a vydala se ho hledat. Nemohl dojít daleko má tady auto.
Otevřela jsem dveře od jeho auta a vzala první věc co jsem viděla. Nehořlavá rukavice. Pokrčila jsem rameny a přičichla. Kouř, kouř a zase kouř. Nějak často z něho kouří.
Nakonec jsem ucítila jeho pach.
Běžela jsem lesem a ztratila ho. Chtěla jsem brečet. Nevím proč ale chtěla. Vrátila jsem se na kraj lesa a najednou mi zazvonil mobil. Doufala jsem že je to Parrish ale byl to Scott. ,,Kik. Zrovna volal Stilinski Stilesovi ze na parkovišti běží hořící muž a-" Zavěsila jsem a rozběhla se k parkovišti.
Doběhla jsem na parkoviště a rozhlížela se a pak mi zapipal mobil. Scottie: Druhé patro. Podívala jsem se nahoru a viděla malý plamínek.
Rychlostí blesku jsem vyběhla nahoru a uviděla Parrishe jít proti mě. Vypadal vážně strašidelně. Začalo mi bušit srdce. Všimla jsem si že Jordan zrychlil, a pak se rozběhnul. Stálá jsem jako přimrzlá. Nevěděla jsem co dělat. ,,Parrishi... Parrishi. Jordane!" Vykřikla jsem a Jordan zastavil a přestal hořet.
To co Parrish udělal nechápu. Jednoduše odešel a nechal mě tam samotnou. Nevím čím to bylo. Měl strach? Styděl se? Chtěl bych s ním mluvit ale ještě se neukázal.
Měla jsem v sobě směsici pocitů. Smutek, vztek, strach ale i radost z toho, že vrazil Emanuelovi. ,,Ten ti dává ale zabrat." Přisedl si ke mě Scott. Pousmála jsem se. ,,Jo to jo." Vydechla jsem a tiskla hrníček s kakaem.
...
Normálně jako každé ráno jsem vstala, umyla se, oblékla se atd. Pořád myslím na Parrishe. Celý víkend se mi neozval.
V momentě kdy jsem přišla do školy se na mě vrhla Amanda. ,,Jeeej! Ahoj Kristínko!" Řekla falešně. Ví jak nenávidím tohle oslovení.
,,Nazdar Amando." Řekla jsem otráveně a chtěla ji obejít. ,,Slyšela jsem, že si se rozešla s Parrishem." Sekla jsem se. ,,Cože? To kdo ti řekl. Já se s ním nerozešla!" Okřikla jsem ji. Sakra to nesmím dělat, přesně to chce.
A než jsem stačila něco dalšího povědět, někdo mě předběhl.
,,To není pravda ty tučibombo," řekl Parrish stojící ve vchodu.
Došlo mi, že se mnou chce spolupracovat, a tak jsem ho šla obejmout. Bohužel tak, že nemohl dýchat a málem ho udusila.
,,Ty můj malý roztomilý psíčku!" Odlepím se od Parrishe a podívám se na to podivné zjevení co se tváří jako raněna velryba.
Jenom vydá nějaký neznámý zvuk a na podpatku se otočí směrem k její tlupě.
,,So," řekne potichu. ,,So," zopakuju a podívám se na něho. Bylo mi ho líto a vím, že měl strach abych se nezamilovala do motýla Emanuela. Tak jsem se jenom usmála a dala mu pusu.
...
Nesnáším pondělky. NEEEEEEEEEE.
A taky jsem se rozhodla, že půjdu za školu. Nikdy předtím jsem to neudělala a ani nevím proč jsem se tak rozhodla ale i tak jdu za školu.
Když už jsem byla venku rozhodla jsem se jít na nákupy. Procházela jsem mezi regály kde byly umístěny pohádky. Všimla jsem si Makové Panenky a pak mi crklo. Emanuel! Je celkem divné, že jsem ho vůbec nenavštívila.
A najednou mě někdo oslovil. Ten někdo byl Emanuel. Během těch dvou sekund jsem si v hlavě plánovala plány.
A) Utéct
B) Zůstat a vymluvit se
Zvolila jsem plán B.
,,Emanueli! Tebe už pustili? Zrovna jsem se vykašlala na školu abych ti něco koupila a navštívila tě v nemocnici!" Řeknu a "chytím" se za srdce.
Emanuel jenom zvedne levý koutek pusy a jakoby mě neslyšel. ,,To byl tvůj ... přítel?" Zeptá se nejistě a s menším smutkem v hlase. A během těch dvou sekund jsem si v hlavě plánovala plány.
A) Říct ano
B) Říct ne
A během těch dalším dvou sekund mi v hlavě vše co se týče Parrishe.
To jak mě chytil u jezera. Jak mě pozval k tomu jezeru. Jak mě učil střílet. Jak mě poprvé políbil. Jak praštil Emanuelíka. Jak ke mně chodil tajně večer spát do té mojí malinké postele...
Přistihnu ho s nadějným výrazem ve tváři. ,,Jo. Je to můj přítel."
...
Jak jsem mohla přemýšlet nad tím abych řekla ne?! Bože vždyť Parrish je to nejlepší co mě potkalo!
Naštvaně vydechnu a svalím se na postel.
,,Kiko!" Vtrhne mi do pokoje Scott. Ajaj. Určitě se bude vyptávat proč jsem nebyla ve škole.
,,Děje se něco?" ,,No chtěl jsem se zeptat jestli máš večer čas." Podezíravě se na něho kouknu. ,,Mám?" ,,Skvělé dneska přijde na večeři Allison, abych ji představil rodince!" Vypískne vesele a já se jenom usměju.
Tak jsem mu pomohla uvařit večeři v podobě řízku. Prostřela stůl a pomohla mu vybrat správné oblečení.
Na sebe jsem vzala jenom černé džíny a modré tričko. Sára si vzala bílé šatičky.
Cink! Cink! Nadskočím stejně jako máma a kouknu se na Scotta, který má otevřít.
Očividně byl hodně nervózní, když si kousal nohu, tak jsem šla otevřít já.
,,Ahoooj!" Přivítám All, která je oblečená v černých šatech. Pozdrav mi oplatí a pozdraví i ostatní hned co vstoupí dovnitř.
Všechno probíhalo dobře. Kontrolovala jsem Scotta aby něco trapného neudělal, všichni si spolu povídali a seznamovali se dokud Sára nespustila.
,,Vy spolu sexujete?"
Konečně nová kapitolááááá...
Hrůza
