"Ty malá hnusná škrobská krávo! Co si myslíš že seš?!" Ozve se za mnou a já se v zápětí otočím. Eric. Musel to zjistit. Věděla jsem, že to dřív nebo později zjistí, ale že už teď?? Než se naděju přitiskne mě ke zdi, kopne do žeber a v zápětí mě začne škrtit. "Nech mě být!!" Zakřičím a opětuju mu ránu do žeber a hned na to ho loktem praštím do krku. Zaskučí bolestí, jeho stisk povolí a já mu vykluznu. Na to mi dá pěsti do tváře. Než se vzpamatuju praští mě břicha. To mě ale probere, podrazím mu nohy a srazím ho k zemi. Kopnu ho do hlavy a on upadne do bezvědomí. V okamžiku se tu objeví Max a s hrůzou se na mě díva. "Tris pojď se mnou hned teď do kanceláře." Řekne Max vážným tónem a já jdu zděšeně za ním.
Omlouvám se,že je tahle kapitola tak krátká, ale já vám to vynahradím
P.S. Mám psát i z Tobiasova pohledu? (Pište do komentářů)
ČTEŠ
Divergence trochu jinak
FanfictionCo kdyby sečtělí neplánovali válku a život ve frakcích by nadále představoval mír? Vsě začína potom co Tris úspěšně dokinčí zkoušku.
