Další den ráno mě probudí zaklepání na dveře. Čtyřka ještě spí. Rychle se obleču a otevřu dveře od bytu. Stojí tam Peter. Tak toho bych tu vážnř nečekala. "Co chceš? Máš nějaký šťavnatý novinky o tom jaký jsou škrobi zločinci?" Nadhodím sarkasticky.
"Tris, musím s tebou mluvit. Je to důležitý." Řekne vážně a já poznám, že tu něco rozhodně nehraje. "Tak povídej." Odpovím. "Tady to nejde. Všude jsou tu kamery. Sejdeme se dneska o půlnoci na střeše. A opovaž se s sebou někoho přivíst." Netuším o co jde, ale přikývnu. Pak odejde. Zavřu dveře a jdu si do koupelny vyčistit zuby. Když se vrátím je už Čtyřka vzhůru. "Ahoj." Pozdravím. Pak se k němu nakloním a přitisknu mu své rty na ty jeho. "Půjdem snídat? Mám už hroznej hlad."
"Jasně, já taky". Přiznám. Celý den jsem nerovzní. Nemohu přestat myslet na to, co po mě Peter chce.
ČTEŠ
Divergence trochu jinak
FanficCo kdyby sečtělí neplánovali válku a život ve frakcích by nadále představoval mír? Vsě začína potom co Tris úspěšně dokinčí zkoušku.
