Maia Už jsem tady ani ne měsíc a moc se mi stýská po domově. Sice jsem ve své rodné zemi, ale už jsem zvyklá být v tom svém domečku, kde si můžu dělat co chci. I Mek mi přijde nějaká divná, od té doby co jsme tady, nejí ani moc nepije. Nevim co s ní mam dělat, už ani nereaguje na kousek salámu nebo sýru, prostě jí nic nezajímá.
Před rodiči se musím chovat normálně, opravdu nechci vést dlouhý rozhovor o tom, že jsem se opila a ještě k tomu, že zase myslim na Rosse.
Tyto informace si raději sděluji s kamarádkou, ale to bych nějakou musela v téhle situaci mít, sice mam Rydel a Emily a nějaké ty kámošky, které vidim jednou za měsíc, ale tím se opravdu svěřovat nebudu. Rydel zbožňuju, ale moc mi připomíná Rosse, a hlavně je odemě moc daleko. Stačí abych viděla někoho s blonďatýma vlasama a ihned mi zase před očima létají vzpomínky,
Vždy to začíná jak jsme se poznali, poté co se mezi náma stalo a nakonec to nejhorší, ta nejhorší vzpomínka ze všech, ta, která mě vždy dokáže srazit na kolena, a která mi vždy vyvolá několik nezbedných slz z mých očí....
,,Mami jdu se ven s Mek projít,ano"?
,,Jasně zlato a večeře je v sedm, buď tu přesně!"
,,No jo, sice už mi je 22 let, ale mamka se musí poslouchat napořád."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si na sebe černé tričko,roztrhané jeany, něco jako černý baret, černou kabelku a bíle botičky.
,,Tak jo Maio musíš se vzchopit, alespoň to musíš udělat pro sebe."Povídala jsem, si v duchu.,,
Jenže ono to jen tak jednoduše nejde, někteří z vás vycítí, že ten falešný úsměv je jen přetvářka a realita je uložená někde hluboko v puklém, poraňeném srdci.
Nemůžu se přetvařovat před sebou samou, moje pocity vylezou na povrch, ale nebude to dneska, možná ani zítra, ale až se všechny starosti nahromadí, přijde to, budu mít debky. Vím to už jsem si tim prošla, alespoň vím co mě určitě nemine.
Pořád mi to přijde jak noční můra, jako by se z mého života stala říše hororů. Jestli se mi má v budoucnu stát něco dobrého, tak ať to přikde teď, protože by se mi hodila trocha lepší nalady.
Procházela jsem se po městě, poznávala jsem nové tváře a i jsem se zděsila, jak se to tu všechno změnilo. Domy, kteřé tu byly, už jsou dávno srovnané se zemí. A volná místa, už jsou dávno zaplněna novými hotely a obchodními centry. I když s těma obchoďákama to byl dobrý napád.😎😎😎
Stále jsem nevěřila, že jsem se do Australie vrátila jen kvůli tomu, že před někým utíkam, ale kam jinam jsem měla jít??
Laura Vůbec nevim kde to jsem, asi jsem se zase opila, strašně to tady smrdí. Odlepila jsem unavená víčka a nevěřila jsem svým očím kde to právě ležim. Ležela jsem mezi odpadkovými koši, nevěděla jsem co dělat, ještě že tady nejsou lidi. Snažila jsem se dostat z tě špíny, ale nešlo to. ,,Sakra někdo Jde"
