Schizofrénie

#3

Procházím se uličkami naší ulice. Každý domeček je jiný a každý člověk , který v něm bydlí je jiný. Třeba dům naproti je světle modrý a bydlí v něm pan Berou od maminky jsem zjistil , že tam žije sám , protože mu zemřela žena. Bylo mi ho moc líto proto mu vždy na Vánoce nosím košík s cukrovím. Dále sousedi na naší pravici. Mají žlutý malý domek s černou střechou. Bydlí tam úplná rodina. Syn , otec, matka, dcera. To u nas doma nejsme úpní... Ale to nevadí. A na levici od našeho domu je maličký domeček kde naopak bydlí mladý pár. Vypadá moc šťastně. Vydám částo maminku , jak sedí u okna a pozoruje na zahradě smějící se par z , kterého tříští láska,něha a vášeň. Maminka vždy kouká , jako kdyby jí také chyběl někdo komu by na ní záleželo , jako na ženě. Ale vždy , když se jí zeptám odpoví mi , že jediný chlap , kterého miluje jsem já. Jsem rad , že aspoň někomu na mě záleží. Nezáleží. Ale ano záleží ! Jsi naivní! Když se mamky zeptám kde je můj táta a proč mě také neučí odpalovat míčky , jako učí sousedovic otec své děti ? Maminka se na mě vždy litostivě usměje a poté mě obejme. Dříve jsem se ji na to ptal stále , ale čím jsem starší tím si uvědomuji jak jí to muselo bolet. Nikdy o mem otci nijak zvlášť nemluvila. Asi nestal za povídání. Opustil ženu , kterou už nikdy nenajde. Doufám , že takovou chybu neudělám.
Docházím před náš dům odemykám si a vstupuji do předsíně. Slyším? Ne. Neslyším vlastně vubec nic. Opět je tu hromové ticho.  Vycházím schod po schodu až se objevim před dveřmi mého pokoje. Vstupuji dovnitř a Otevírám okno vyskakuji na střechu pod mým oknem a usedávám. Mám moc rad západy slunce. Kežby je Semnou stihla někdy i maminka... Ale nemá čas aspoň to mi už dlouhou dobu tvrdí. Nerozumím tomu. Jsem hold asi jěště malý. Ale malé děti by neměli byt doma sami přes noc. Že ne? Jsi jen obyčejné mimino! Bojíš se být doma i sám. Nebojím! Bojíš! Třeba se vážně nebojí! Ale bojí. Nezastavej se ho! Proč bych nesměl ? Protože jsem t... DOOOOST prosím už dost ja už nechci prosím... Vytahují si svého méďu z batůžku a objimam ho tak silně , jako mě jěště nikdy nikdo. A brečim pořád a pořád... Nechci být sám. Něco je Semnou špatně! Ano to je.