Schizofrénie

#6

Panebože co jí mám odpovědět ? Probíha mi hlavou zatím co jí koukám do očí , jako bych je nikdy v životě neviděl. Mám ? Nemám? Já vlastně ani nevím co se změní , když jí dovolím sednout si ke stolu kde sedím já a já? Nic myslim spíš vím , že vůbec nic tak proč to měnit. Odkašlu si.
,, No nevím.'' Zvednu opět pohled k jejim a hledám kousek něčeho co by mi ukazovalo , že jsem jí trošku zranil , ublížil a nebo srazil ego. Ale nic tam nebylo měla prázdné oči , jako by snad ani nic necítila , jakoby by byla prázdná, jako mísa vody , která se každým dnem vysušuje víc a víc. Nerozumím tomu. Jakto? Stále na mě kouká , jako by snad čekala , že své rozhodnutí změním.
,,Proč?''
Sakra! Ženská nikdo se mě na nic neptá tak proč najednou by s tím někdo měl začínat?
,, No je tu plno''
,, To je zvláštní nikoho tu nevidím'' rozhledne se.
,, No oni teprve přijdou''
,,Vážně ?''
,, Ano''
,, Tak já se Zvednu až oni přijdou''
,, Oni nemají rádi , když jim někdo sedí na místě''
,, Zpátky k otázce je tu plno?''
,, Ano''
,, A kdo tu teda sedí , když je tu plno?''pokládá SVŮJ tác na MŮJ stůl a pokládá si ruce v bok.
,, Já a Já! A co je ti vůbec do toho?''
,, Nic ,ale nezabráníš mi ty a ani to tvý blbí druhý já , abych si sem sedla!''
Kežby věděla , že teď uhodila kladívkem hlavičku. Kežby věděla , že mě tímto zranila , jako lidi před ní. Zvedám se a odnáším svůj tác. Poté se pomalu a hlavně ,, nenápadně'' otáčím a zjišťuji jestli v klidu jí a nebo mě pozoruje. To co jsem viděl jsem nečekal. Koukala na mě koukala přímo na mě na nikoho jiného jen na mě. Koukali jsme spolu. Já na ní , jako na něco čeho nedosáhnu a ona na něco co chce proštourat a poté co zjistí všechna tajemství mě odhodí a odejde.Jako všichni před ní.

Přesně tak snad si nemyslíš , že by to bylo jinak ne ? Nevím. Nebylo! A přestaň nad tímhle vším přemýšlet je to nesmysl!

Tak po dlouhé snad né tak dlouhé době je tu další díl. Doufám , že se líbí a byla bych moc ráda , kdyby jste mi napsali do komentářů co si o tomto díle myslíte a co se stane.❤️