Schizofrénie

#4

Vchazím do třídy a usedám na své obvyklé místo v poslední řádě u okna. Mám rád výhled na celou třídu mám jistotu , že se mi nic nemůže stát. Mám vše pod kontrolou.
Vchází do třídy zase pár minut po zvonění. Očividně je jí to úplně jedno. Nic jí netíží, nebolí. Někdy mám pocit , jako kdyby měla srdce z kamene. Jako kdyby ty ne ! Ale to je něco jiného! Ne není! Je! Přestaň ! Je hodina! Mě to nezajímá! Ale mě jo! Koukám jejím směrem Škoda , že jsem tě nepoznal dřív... Vrátím pozornost svému sešitu a čekám na příchod učitele.
Budím se vstávám z postele běžím dolů do kuchyně a vidím maminku dělat Lívance ví , že je mám moc rad! Jdu pomalinku k ní a vybafnu. Vím , že se nelekla , protože o mě věděla , ale děla , že se strašně vyděsila. Pochechtávám se. Ta dětská beztarostnost.Kleká si ke mě objímá mě.
,, Všechno nejlepší miláčku'' políbí mě na obě tváře a dává mi malou krabičku.
,,Děkuji'' políbím jí na spánek. Usedám ke stolu a rozbaluji barevnou kostičku. Je v ní baseballová pálka a trikot místního klubu. Zvedám k ni oči a nemůžu tomu uvěřit. Skáču s židličky div jí nepřevrhnu a objimám jí. Poskakuji po místnosti a upaluji si to hned vyzkoušet.
O pár měsíců později
Skončil nám zápas a já jdu směr šatny , ale zaslechnu hádku z trenérovi kanceláře jdu blíže a poslouchám.
,, Petere já teď , ale nemůžu dát další peníze už víc nemám dala jsem ti většinu svých přividělaných peněz'' slyším maminky ubrečený hlas. Ve dveřích je malá škvirka naklaním se a vidím do vnitř. Trenér se zvedá a naklání se k Mamce ta se uhybá a odstupuje od něj pár kroků. On , ale opět přistupuje blíže.
,, Myslím , že by se dalo něco dělat , aby tu mohl zůstat'' chytá maminku za ramínko u šatů. Ta se na něj nevěřícně podívá.
,, To nemyslíš vážně?'' Zašeptá.
,, Chceš , aby kluk chodil tak se musíš hold nějak obětovat. ''
Políbí ji a mamince začnou téct slzy. Utíkám ven a po par minutách už se vracím zpátky , že maminku zachráním , ale ona už vychází ze dveří s trenérem , který se uspokojivě usmívá. Rozběhnu se k mamince objímam jí a brecím. Při cestě domů ani jeden z nás nepromluví. Když už lezim v posteli a maminka pořád nejde vydám se za ní do koupelny a vidím jak sedí ve vaně s brečí. Rozběhnu se za ní a sedam si ve svém pyžámku za ní do vody a objímam ji. Pláče a mačká mě k sobě. Když jsme šly večer spat řekl jsem jí, že už na basseboll chodit nebudu. Maminka se usmála a brečela v jednom. Pár týdnů po tomto incidentu mi přišlo , že je maminka šťastnější. Šel jsem ze školy dneska z maminkou dříve než obvykle. Před našim domem , ale stalo auto , které neznám. Maminka odemyká a z auta vystupuje můj bývalí trenér bassebollu. Jde k nám. Maminka mě posílá dovnitř , abych za žádnou cenu neotvíral. Přiložím své ucho na dveře a poslouchám.
,, Anabell proč jsi ho odhlásila z bassebollu ?''
,, On sám chtěl odejít!''
,, Lžeš!'' Zakřičí.
,, Co tobě je vlastně do toho je to můj syn a ja tady rozhoduji o tom kam smí a nesmí chodit!'' Nikdy jsem maminku neslyšel křičet.
,, Chyběla jsi mi'' zašeptá Collin
,, Ale ty mě ne! Máš ženu , která čeká tvé dítě tak nech tohohle divadla a jdi domů za svou rodinou!''
,, Ale já miluji tebe!''
,, Ale já tebe ne !''odpoví maminka zoufalým hlasem.
Vyběhnu ven. A jdu k mamince. Collin na mě kouká ,jako bych nebyl vítaný přitom on je těm , který tu nemá co dělat. A ten , kterého nikdo nemá rád.
,, Mami půjdeme udělat tu pizzu ?''
,, Ano zlato jdeme udělat pizzu. Tady z panem trenérem jsme stejně skončili''usměje se. Zavírá vrátka , ale Collin jí chytí za paži.
,, Tímhle to nekončí nevzdám se tě!''zavrčí.
,, Nedělej tu scény a pusť mě!''po chvilce plné ticha maminku pouští a nasedá do auta a odjíždí mě neznámo kam. A my jdeme dělat pizzu.
V tu dobu jsem věděl , že Collins bude první komu až vyrostu ukážu , že takhle se k ženám nechová.