Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #1

Petr:

Nuda, nuda, nuda, nuda. Líp bych cestu na koncert, který se koná ve Zlíně nepopsal. Já, samozřejmě jako vždy sedím vzadu, Dalibor, který hraje na klávesy řídí a.. A ten skvělý kytarista sedí na místě spolujezdce. Kouká do mobilu. Projíždí fotky na instagramu. Dává některým srdíčka.

Musím se pousmát, když se nechápavě zamračí nad nějakým příspěvkem. Vypadá při tom roztomile. Zíral jsem na něj snad celou věčnost. Na toho nejdokonalejšího, nejlepšího, nejmilejšího kytaristu jakého znám.

Najednou se podíval do zrcátka ve stínítku. Když si všimnul, jak na něj zírám usmál se a dál sledoval obrazovku mobilu. Okamžitě jsem zrudnul jako rajče a rychle odvrátil pohled.

**Na koncertě**

,,A tohle je naše první písnička, která nese název....Etikety." řekl jsem drsnějším hlasem do mikrofonu, jako to dělám vždy. Zachytil jsem Lukášův pohled. Mrknul na mě a já se zarazil. Jen jsem se rozpačitě usmál, rychle přiběhl k mikrofonu a začal zpívat.

,,Nahrej mi do hlavy svůj disk říkej, jak slova z řádků číst, jak bejt jen další plagiát.
Zkoušej na strunách mejch svůj gliz ať znějí v esdur a ne v gis já stejně nehodlám tak hrát,..." (Písnička v médiích)

Fanoušci začali pištět na celou halu, ale já zpíval v klidu dál. Každé slovo, každá sloka, která ze mě vycházela byla zazpívána s úctou. Prožívám to srdcem. Zpěv je můj život, všechno co mne naplňuje. Jenže má pěvecká kariéra mi pomalu začíná dělat bariéru k YouTube. nemám čas točit, a tak ani čas na svůj koníček, který miluju.

**Po koncertě**

Byla autogramiáda, focení a nějaký ten pokec. Když všichni odešli, tak jsme začali sklízet věci. Nečekaně. Měl jsem těžký kufr s elektronikou, když do mě narazil Lukáš. A jen tak čirou náhodou se mě dotknul tam dole.

,,Ježiš...promiň já nechtěl." Řekl a rychle mi uhnul. Vypadal nervózně.

,,V p-pohodě." Řekl jsem dost zaraženě. Ale co neucítím. Tlak v kalhotech. Rychle si dám kufr před sebe, aby nikdo nic neviděl. Lukáš se ušklíbnul. A já udělal jen tupý, vyděšený výraz. Rychle jsem odnesl kufr do auta a posadil se na zadní sedadlo.

Hned na to přišel s klávesami Dalibor a Lukáš hned po něm. David s Jendou jezdí druhým autem. Měl jsem přes klín přehozenou bundu. Pořád to ještě nepřešlo. Do háje! Lukáš se jen škodolibě usmíval. Počkej Bundile, tohle ti nedaruju.

Autem se rozeznělo vyzvánění Lukášova telefonu. Když se podíval na displej, tak si jen smutně povzdechl, a zvedl to.

,,Ano lásko? Jo, za chvíli budu doma, už jedeme. Taky už se těším. Já tebe taky. Pa." ukončil hovor.

Jeho holka mu volala. Počkat. Když má holku, tak proč mi sakra. Při tom přemýšlení, jsem si ani neuvědomil, že se v zrcátku koukám Lukášovi přímo do očí. Jen pomalu přikývl, jako by věděl o čem přemýšlím, a co si pokládám za otázku.

Můj zrak se přemístil na okno. Radši koukat ven, než Lukášovi přímo do očí. Tohle je naprostý šok. Když přikývl, tak mi na sekundu přestalo bít srdce. Takže to o čem sním, už ty tři roky by se mohlo teď vyplnit?

Lukáš:

Jsem totální krypl! Proč jsem to sakra udělal? Proč jsem mu tam musel sáhnout?

'Protože už nezvládneš být s tím úžasným, krásným klukem jen kamarád.' Řeklo mé podvědomí. Ale já mám Jarču proboha! Nemůžu se s ní rozejít.

'A proč by jsi nemohl?' Pitomý podvědomí. Pomalu se ze mě stává blázen. Ale já za to nemůžu. To ten děsně sexy, mladej kluk, který sedí na zadním sedadle mne přivádí k šílenství. Je tak sladkej, že bych ho nejradši políbil. Vsadím se, že chutná jako ta nejsladší malina.

'Bože. Lukáši do prdele seber se! Na co to zase myslíš?!' To podvědomí už mě sere. A jak na to sakra nemám myslet, když se na mě pořád tak upřeně dívá?!

'Kouká z okna idiote..'

,,Dalibore?"

,,Hmm?"

,,Neznáš nějakýho psychiatra?"

,,Ne, proč?"

,,Protože ho hodně potřebuju."

"Nějaké novinky tam nemáš ?"

Uslyšel jsem zezadu zachechtání. Lexo, Lexo. Tohle ti přijde draho.

,,Lukáši?" Ozval se Petr.

,,Co?"

,,No, nechal sis u mě doma ladičku."

,,Kdy?"

,,Ehm..včera, když jsme zkoušeli písničku." Nervozita z něj jen vyzařovala. I Dalibor se zatvářil nechápavě, proč je takový.

,,Jo, fajn. Tak půjdeme k tobě a mužem na ní ještě zapracovat, ne?"

,,A-ale, vždyť jsi slíbil Jarče, že přijdeš co nejdřív."

,,Vysvětlím jí to. Ona to pochopí." Usmál jsem se a dál koukal nezaujatě na vozovku před námi.

Koneeec ! Doufám, že se vám první díl líbil.

Snad i nebudete chtít vykuchat střeva. :D

Mějte se krásně, skládejte básně, já se POROUČÍM aaaaa ČUSÁK !!!!! 🐗💧