Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #11

,,Lukáši, " řekl jsem vyčerpaně a pokusil se usmát.

,,Už tě neopustím. Nikdy. Byla to moje chyba." zavřel jsem oči a zakroutil hlavou.

,,Ne. To moje." pevně mi stikl ruku.

,,Tak moc si mi chyběl, Petře." zašeptal a naklonil se ke mně. Usmál jsem se a jemně ho políbil na rty.

,,Ty mně víc," pohlédl jsem na kapačky.

,,Asi si tu chvilku poležím." uchechtl jsem se.

,,Budu při tobě." pohladil mě po tváři.

,,Ješte jsme si nezazpívali." vyplázl jsem na něj jazyk a zasmál se.

,,To chceš teď?" zakřenil se.

,,Ne." otevřely se dveře a stál v nich Pavel.

,,Ahoj, Pavle!" vyjekl jsem a natáhl k němu ruce, jako malé dítě. Jen se zasmál a přišel mě obejmout.

,,Nazdar ty depkaři. Už je to lepší?" pohlédl jsem zamilovaně na Lukáše.

,,O hodně lepší." začervenal se. Pavel se usmál a trochu sklopil pohled.

,,Promiň, jak jsem se k tobě choval. Měl jsem být ohleduplnější." řekl rozesmutněle a koukal do země.

,,To je v pořádku. Neomlouvej se." lehce se usmál. Přišla do pokoje sestra, a vyhnala kluky ven s tím, že už skončily návštěvní hodiny. Osaměl jsem. Bylo mi tam smutno. Schoulil jsem se do klubíčka a pokusil se usnout. Neúspěšně. Snad celou noc jsem se jen převaloval a za boha nemohl usnout. Ráno jsem byl unavený a víčka měl těžká, jako olovo. Asi kolem 6-té ráno se mi konečně podařilo usnout a já se ponořil do říše snů.

Lukáš:

Bylo 12 hodin odpoledne. Vešel jsem do Petrova pokoje a všiml si, že tvrdě spí. Taky bych teď nejradši spal. Večer jsem nemohl vůbec usnout. Už se moc těším, až ho pustí z nemocnice. Ale..co Slza? Půjde to vrátit zpátky? Snad ano. Sedl jsem si ma židli, vedle Petrovi postele. S úsměvem jsem se na něj díval. Byl tak zatraceně roztomilý, když spal. Je možný, aby byl nějaký člověk, tak nádherný, jako on? Věřím, že je anděl, kterému jen uřezali křídla.
Když jsem nad tím vším, tak přemýšlel, napadlo mě. Co Nikol? Snad zůstaneme kamarádi. Nechtěl bych o ní přijít. Je to ta nejlepší holka, kterou jsem poznal. Byla by velká škoda, kdybych ji ztratil.

,,Jsem tak rád, že jsem na tebe narazil a vybral si právě tebe. Nedokážu si bez tebe život představit. Prostě.. To nejde. Miluju tě." koutky se mu zvedly do lehkého úsměvu. On mě snad slyší? Trochu se zavrtěl a ruce si přesunul na oči.

,,Mhmm.." protáhl se a otevřel oči.

,,Dobré ráno, šípkový princi." zasmál jsem se.

,,Hmm.." jej..Petr se nevyspal, takže bude zase nepříjemný. Super..

,,J-jak si se vyspal?" jen na mě udělal podrážděný pohled, který mluvil za vše.

,,Dobře, už se ptát nebudu."

,,Hmm."

,,Tak hele Lexo. Já jsem tu za tebou nepřišel pro to, aby jsi mě přímo zabíjel pohledem. Myslíš, že jsem se snad vyspal? Ani hovno.."

,,Promiň." ježiši, proč je tak roztomilý, když se omlouvá? To není normální. Silně jsem ho objal a hladil ho po zádech.

,,C-co je?" zeptal se nechápavě a položil mi ruce na záda.

,,Nic. Jen tě moc miluju." usmál jsem se a už se nakláněl pro polibek, ale vešel dovnitř Pavel.

,,No, já radši půjdu." řekl a otočil se na patě.

,N-ne, Pavle počkej! Nechoď." Petr k němu natáhl ruku. Pavel se usmál a sedl si na židli vedle mě.

,,Jsi jako dítě poslední dobou." uculil se. Petr se na něj jen vražedně podíval.

,,No, ha ha ha, strašně vtipný."

,,Že jo."

,,Ježiši, nechte se. Oba jste jako malý." protočil jsem očima.

,,Jo, jasně. Promiň, Luky." usmál se Petr a obejmul mě. Pavel se tiše vytratil z pokoje.

,,Máme na sebe čas." řekl jsem a hříšně se usmál. Petr zčervenal a kousl se do rtu. Pomalu jsem se k němu naklonil a překonal tu malou vzdálenost mezi našimi rty, které do sebe zapadaly, jako dílky puzzlí. Cítil jsem, jak mi jeho zuby přejely po spodním rtu. Jemně jsem zavzdychal a chytl mu tváře do dlaní. On mi na oplátku zapletl prsty do vlasů a zatahal za ně.

,,P-Petře.." vydechl jsem. Na rtech byl cítit jeho vítězný úšklebek. Jedna jeho ruka mi zabloudila pod tričko a usadila se na mém boku. Zaryl mi prsty do kůže a jeho polibky přidaly na drsnosti. Přesto, že jsem starší a vyšší, tak má větší dominanci on. Zachvěl se, když jsem mu jednou rukou zajel pod košili a chytl ho za stehno. Prsty jsem jel pořád výš a mířil k jeho rozkroku.

,,N-ne..jsme v n-nemocnici." zavzdychal. Hrudí jsem si ho přitiskl k sobě a rty mu dal k uchu.

,,Vypadám, že mi to vadí?" zašeptal jsem a zatáhl za lem jeho boxerek. Dneska budu dominantní já..ne ty.

,,A-le to-'' přiložil jsem mu prst na rty.

,,Psst." zajel jsem mu pod boxerky a chytl ho do ruky.

,,B-bože.." zavzdychal a ještě víc mi zaryl prsty do kůže. Udělal jsem pomalý pohyb nahoru a dolu. Slastí pootevřel ústa a zaklonil hlavu. To mi bylo znamením, že mám pokračovat a tak jsem taky udělal. Pumpoval jsem mnou určeným tempem.

,,R-rych- ohh..rychleji." zavzdychal a prohl se v zádech. Naskočila mi z toho husí kůže, ale přesto jsem mu vyhověl a nasadil rychlejší tempo. Silně k sobě tiskl víčka a kousal se do rtu, div si ho neprokousl. Volnou rukou jsem ho chytl za vlasy a naklonil si ho k sobě. Měl pevně zavřené oči a jeho obličej se měnil do grimas, způsobených rozkoší, kterou jsem mu teď mou rukou dával. Jeho ústa byla pootevřená a ustavičně z nich vycházely vzdechy. Přitiskl jsem své rty na ty jeho, abych utišil steny, které se rozléhaly po celém pokoji. Nepotřebuju mít trapas. Ucítil jsem cuk a následně to, jak mi stéká po ruce teplá tekutina. V mých ústech se ztratil jeho výkřik rozkoše. Usmál jsem se a jen do olízl ruku.

,,Tohle mi chybělo."