Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #14

Nikol:

Od té doby, co mi Luky odjel do Prahy je tu strašná nuda. Ty tři dny s ním, byly úžasné, a strašně moc bych je chtěla vrátit. Jenže.. On miluje kluka. Chápete to?! Kluka! Pane bože. Do teď se z toho nemůžu vzpamatovat, ačkoliv jsem mu řekla, že to je v pořádku. Ano, zlomil mi tím srdce, ale i tak ho dál miluju. Nechápu, jak může být tak skvělej kluk, jako on gay. Opravdu je gay? To je tak neuvěřitelně strašný! Bude můj, ať se mu to líbí nebo ne. Myslí ještě vůbec na mě? Pochybuji. Teprve týden bez Lukáše, a já tu depkařím. Nechápu se. Tak strašně bych ho chtěla teď mít u sebe. Ale bojím se mu napsat. Nejspíš, už mezi námi kamarádství s výhodami neplatí.
A vůbec, kdo je ten kluk, kterého tak strašně miluje? To mě taky zajímalo. Třeba je ještě hezčí, než je Lukáš. Hloupost, nikdo není hezčí, lepší a úžasnější, než můj Luky! Musím. Musím mu napsat, jinak se asi zblázním.

N: "Ahoj, Luky :) Tak co? Jak se máš? Od té doby, co jsi mi odjel je tu strašná nuda :( Prosím, že za mnou přijedeš? Potřebuju tě.."

Čekala jsem na odpověď, no ani si to nezobrazil, přestože je aktivní. Asi má moc práce s tím svým klukem. Uchechtla jsem se, zamkla obrazovku mobilu a schovala ho do kabelky. Někdo mi zakryl ze zadu oči.

,,Kdo jsem?" ten hlas jsem vůbec nepoznávala. C-co když to je nějaký úchyl?

,,Nevím?" řekla jsem nejistě.

,,Takže ono to už ani Denise nepozná?" uchechtl se a ruce mi dal z očí pryč. Denis, Denis...

,,Jaký Denis?" pozvedla jsem obočí a na dotyčného se otočila. Plácla jsem se do čela. Zvedla jsem se z lavičky a silně ho objala. Je to můj bratránek, ale už jsem ho pět let neviděla.

,,Bože, tak strašně jsi mi chyběl." zamumlala jsem mu do mikiny, která krásně voněla.

,,Ty mně taky, sestřenko," vydechl a pohladil mě po zádech.
Najednou mi zacinkal mobil.

Lukáš:

Vzal jsem do ruky Petrovu kytaru.

,,Proboha, to je strašný. Umíš ji vůbec ladit?" pozvedl jsem obočí.

,,No, jako. Mám ladičku." uchechtl se.

,,Takže ne." zakroutil jsem hlavou. Ta kytara je totálně rozladěná. Začal jsem strunu po struně ladit. Tedy..snažil jsem se. Jestli tahle kytara půjde někdy v životě naladit, tak to bude zázrak. Po deseti minutách marného snažení jsem to vzdal.

,,To je beznadějný," odfrkl jsem si.(ano, přesně tak moc rozladěnou kytaru má doma můj táta :D)

,,Tak co s ní?" poškrábal se na zátylku.

,,No co? Nic, musí se vyměnit struny." položil jsem kytaru a odemkl obrazovku svého mobilu. Nikol napsala.. S radostí, a úsměvem na tváři jsem zprávu otevřel. Potřebuje?

L: "Mám se skvěle :) Přítel už je konečně doma a jsme znovu spolu! <3 Jistě, že přijedu :) Kdy?''

N: "To...je super. Víš, co..nejezdi.. Užívejte si, že jste spolu, já.. To bez tebe nějak vydržím :)

Povzdechl jsem si. Vím, že žárlí, ale co s tím mám dělat? Kvůli ní Petrovi opravdu kopačky nedám. Ne, když jsem ho tam moc chtěl.

,,Děje se něco?" podivil se Petr.

,,Ne, nic. Jen mi píše kamarádka," pousmál jsem se a kousl si do jazyka.

,,Aha," řekl trochu dotčeně. Podepřel si bradu a koukal do prázdna. Převrátil jsem očima.

,,Ježiši, Petře." podíval se na mě.

,,Promiň, no.." povzdechl si. Jednu ruku jsem mu obmotal okolo krku, a dal mu pusu na tvář. Uculil se.

,,Já tě neopustím, jasný? Tak nežárli," jen zakýval hlavou a usmál se.

L: "Ale, prosím tě :) Klidně přijedeme oba, nám to problém nedělá"

N: "No...tak dobře :) Ráda ho poznám ;)"

L: "Fajn, tak se ještě donluvíme :) Zatím, pa :)))

N: "Ahoooj <3 :*"

Nevšiml jsem si, že mi Petr kouká přes rameno.

,,Proč ti posílá srdíčka?" zavrčel.

,,Hele, co mi to čteš? To tě neučili, že se to nedělá?" zamračil jsem se.

,,Tak proč? Srdíčka a pusinky, to asi nebude jen kámoška, co?" řekl ublíženě.

,,Petře, sakra nejanči! Je to kamarádka.."

,,Jasně, a já Mohamed.."

,,Můžeš laskavě přestat žárlit?" zavrčel jsem.

,,Ne, nemůžu, protože tě miluju." odsekl.

,,Když mě tak miluješ, tak proč mi nevěříš?"

,,Protože o tebe nechci přijít, chápeš?" povzdechl si.

,,Je to kamarádka, tečka, konec," řekl jsem rozhodně.

,,Hmm," podepřel si bradu. Jasně, takže teď bude uraženej, super.

Petr:.

Určitě, taky si s kámoškama posílám srdíčka a pusinky. Budu zvědavý, jak mu to bude příjemné. Ať už je mezi nimi cokoliv, tak na to přijdu.

,,Petře, nechtěl by jsi se mnou zítra jet do Aše? Ta kamarádka by tě chtěla poznat," oznámil hledíc do telefonu.
Kdyby spolu něco měli, tak mě asi nezve, abych jel s ním. Možná je to naivní myšlení, ale nikdy nevíte. Co když mám pravdu? Co potom?

,,Tak jo," řekl jsem neutrálně a stále o tom přemýšlel. Nechám to plavat. Četl jsem jen tu její zprávu. Ale jestli ho uzdravila takhle, tak ani nechci vědět, jak jí na to Lukáš odpověděl. Žere mě to.

Ach...Petře... :)