Jakmile jsme přiletěli zpět na mýtinu, uvědomila jsem si, co jsem právě zažila. Sesbírala jsem si všechna fakta. Letěla jsem na drakovi! Ještě k tomu se právě teď ten drak přeměňoval na člověka! Tento člověk používá magii! Jsem v jiné zemi, na jiném kontinentu, v jiném světě! Natsu říkal, že jsem neobyčejně silná... nechápu, jak to myslel. Kdybych něco takového řekla komukoliv z království, nechal by mě zatknout, protože by si myslel, že jsem blázen! „Tohle je skutečnost..." řekla jsem si spíše pro sebe. Jako bych sama sebe přesvědčovala, že blázen nejsem.
„A co jiného by to bylo?" Zeptal se mě.
„Eh... Promiň." Pousmála jsem se na něj. „Jen... že mi to stále nepřijde normální, jakoby to byl stále sen." Říkala jsem až neslyšně. Dívala jsem se všude jinde, jen ne na něj. Už se stmívalo a ani slunce už nešlo vidět. Bylo už za horami. Ptáci nad námi zpívali a létali se schovat do lesů. Měla jsem zkřížené ruce za zády a nasávala tu nádhernou vůni lesa. Zamřela jsem oči a zaklonila hlavu. Nádech, výdech.
Z ničeho nic mě přerušil. „Už se stmívá. Pojď, princezno." Řekl a rozešel se směrem do lesa.
„Eh... Počkej!" křikla jsem na něj a utíkala za ním. „Jak jsi myslel to, že jsem silnější, než si myslím?" Nahodila jsem nechápavý výraz.
„Povím ti to zítra. Jsem unavený." Řekl a pokračoval v cestě.
„A proč jsi mi to ukázal?"Zarazil se. Jakoby nevěděl, proč to udělal.
„To je jedno." Pověděl a pokračoval bez zastavení.
„A-" Byla jsem přerušena.
„Máš spoustu otázek, princezno." Zastavil se a čekal na moji reakci.
„Prosím, neříkej mi princezno." Dupla jsem si, abych upoutala jeho reakci.
„A jak ti mám tedy říkat?" Díval se na mě tázavým pohledem a nechápala jsem, proč se mě ptá, když mé jméno už dávno zná.
„Říkala jsem, že se jmenuji Lucy, ne?" Pousmála jsem se a naklonila hlavu. „Prostě mi říkej Lucy." Dořekla jsem větu a viděla v jeho očích nechápavost.
„Proč bych ti měl říkat jménem? Není to slušnost, princezno." Řekl mi a mrkl na mě. Tak to mě dostalo.
„Protože jsme přátelé." Řekla jsem bez váhání a nahodila vřelý úsměv.
„Přátelé..." řekl si spíše pro sebe. Sklopil hlavu a pousmál se.
„Ano!" Chytila jsem ho za ruku a běžela směrem k lesu. Po chvíli mě dohnal a pak mě za sebou spíše táhnul. Byl rychlý. Zbytek cesty jsme běželi a nezastavili se. Doběhli jsme k boudě, ve které jsem se před dvěma hodinami probudila. Byla už tma.
Tak trochu kratší :)
Kritika, rady... cokoliv :)
Comm&Vote
Vaše Yami :3
ČTEŠ
The Princess and the Dragon//Princezna a Drak |POZASTAVENO|
Fanfic„Chci jít s tebou." Naklonila hlavu a usmála se. „Vážně... Jsi nepoučitelná." Uchechtl se a otevřel oči. „Pojď se mnou... princezno." Zeširoka se na ni usmál. Natáhl k ní ruku a ona ji s úsměvem přijala. - Inspirováno postavami Lucy a Natsuem z Fair...
