Tak letadlo teď zrovna přistálo. Když si vyzvednu svůj kufr, tak můj krok se zpomalí. Nevím, co čekat. Když jsem vycházela z letištní haly, tak už jsem na dálku poznala Louise a Zayna. Málem jsem je nepoznala, oba vypadají tak nějak ,,dospěleji". ,,No nazdár, štěkno." Řekl Zayn a zasmál se. ,,My ještě pořád jedeme na přezdívky, barbieňáku?" Zasmála jsem se a on semnou. ,,Potvora se vrátila." Podotknul Louis a já do něj šťouchla. ,,Ne na dlouho, šašku." Vyplázla jsem na něj jazyk a následovala je k autu. Zayn mě pustil dopředu k Louisovi a já si málem sedla na místo řidiče. Zasraný obrácený řízení auta. Už jsem si na to nějak odvykla. ,,Tak povídej, Carly, co je u tebe nového?" Zeptal se Zayn a Louis přikývl. ,,Má pravdu, pověz nám něco, kromě tvojí vizáže a dospělosti o tobě moc pohledem nezjistíme." Musela jsem se nad tím zasmát. Já to u nich měla stejně, vím o nich pouze pár věcí. ,,Nemám ani moc o čem mluvit, .. pracuju jako učitelka ve školce, jsem zasnoubená a.." ,,Ty jsi zasnoubená?" Vyprskl Zayn. ,,Ty děláš s malýma dětma?" Vyprskl Louis. ,,Hale, po pořadě." Zasmála jsem se. ,,Jak takováhle cholerička může dělat s malýma dětma?" Zeptal se Louis. ,,Už jsem se uklidnila, troufám si říct, že dokonce dospěla." Usmála jsem se na něj a on překvapeně přikývnul. ,,Teď nám pověz o tom svým snoubenci. Hlavně řekni, jak to s tebou mohl vydržet?" Smál se Zayn a já se ušklíbla. ,,Nebuď drzej, je to boxer a chodí s ním dve gorily, bejt tebou tak se nesměju." Řekla jsem s Zayn se zarazil, hned se přestal smát. Chvíli jsem mlčela a pak jsem se musela začít smát. ,,Dělám si srandu, ty blbečku." Smála jsem se a Louis semnou, akorát Zayn se ještě moc nevzpamatoval. ,,Je to moc milej kluk, ale nemohl přijet, má povinosti v práci." Řekla jsem a než stačili odpovědět, tak jsme byli na míste. Zase u vily, je pořád stejná, jako si jí pamatuju. Je pravda, že každej z kluků už má vlastní byt, ale pořád se tu tak nějak scházejí. ,,Kde jste nechali Carly, museli jste si jí splést s touhle dospělou ženskou." Ozval se za mnou Liamův hlas. Otočila jsem se k němu a běžela ho obejmout. ,,Ráda tě zase vidím, podpantofláku." Usmála jsem se a on se ode mě odtáhnul. ,,Brzo budeš taky." Uchechtl se a vzal mi mou tašku. Rozhlédla jsem se po hale vily a nikde nikoho dalšího neslyšela. ,,Kde máte zbytek?" Zeptala jsem se a Liam si povzdechl. ,,Všichni ostatní se s námi sejdou až večer na zahradní párty." Řekl a já chápavě přikývla. Oddychla jsem si, že kluky hned neuvidím. Zayn mě dovedl do pokoje, v kterým jsem přebývala, když jsem u nich bydlela. ,,Pořád ještě máte na zdi naši společnou malůvku?" Ukázala jsem na zeď pokreslenou graffity a huličem trávy. ,,Tvůj pokoj jsme nijak nepřestavovali, všichni pořád doufali, že se za námi jednou vrátíš." Řekl a já sklopila hlavu. ,,Kdybych tu tehdy zůstala, tak by nic nedopadlo dobře." Řekla jsem a on chápavě přikývl. Neměl mi na to co říct, všechno šlo kolem něj, myslím, že ani on sám nikdy nevěděl, proč jsem kdysi odjela.
Večer
Carly, všichni už začínají přicházet, přijď potom dozadu na zahradu." Křičel na mě zespoda Liam. ,,Hned jsem tam." Zakřičela jsem na něj a podívala se na sebe naposled do zrcadla. Zhluboka jsem se nadechla. Tak jdeme na to, řekla jsem si. Dám to, nedám to, dám to, nedám to, hádali se mé myšlenky. Klid Paynová, jsi tu přeci jenom na chvíli, nemusíš už nic z minulosti řešit.
Když jsem přišla na zahradu, tak už oslava byla v plném proudu. ,,Carly!" Křikl na mě známý chraplavý hlas, Harry. ,,Ahoj." Mírně jsem se usmála a šla k němu. ,,Ahoj." Hlasitě polknul a jemně mě obejmul. Chystal se něco říct, ale Liamův hlas nás přerušil. ,,Harolde, pojď sem!" Křikl a Harry se zamračil. ,,Promiň, musím letět, pak si tě najdu." Řekl urychleně a byl hned pryč. Chvíli jsem tam postávala sama stranou a připadala si strašně cizí. Potěšilo mě, že za mnou Harry přišel, čekala jsem nějaký složitější shledání, ale možná si s tím zbytečně lámu hlavu.
Teď jsem tu byla sama. Úplně. Všichni se bavili a já tu stála jak tvrdý Y. Proč ne. Líp bejt nemůže. Popošla jsem stranou a zapálila si cigaretu. Já vím, já vím. Běžně už nekouřím, ale při takových situacích si člověk ten nikotin dopřát musí. ,,Zdravím." Ozval se vedle mě téměř neznámý hlas. Když jsem se otočila, tak jsem věděla, odkud vítr vane. Niall. ,,Máte, prosím, zapalovač?" Zeptal se a já se nenápadně usmála a podala mu z kapsy zapalovač. ,,Děkuji." Řekl a zapálil si svou cigaretu. Vyfoukl prvního práska a podíval se na mě. ,,Jste známá ze strany nevěsty, nebo od Liama?" Zeptal se a já se začala smát. ,,Před čtyřma rokama jsi mi dával pusu s rumovým aroma a teď mě už ani nepoznáš?" Smála jsem se a bylo vidět, že si mě pořádně prohlíží. ,,Carly?" Pootevřel pusu a nepřestával se divit.
Další kapitola je tu, je zase kratší, ale chtěla jsem vám jí přidat, abych vás potěšila, když jste mi psali takový krásný komentáře.
děkuji za všechno.
xoxox
