69 odstínů kuřete

Podivný soused

Kuře se probudilo hned brzy z rána, v době, kdy ještě venku nesvítilo slunce. Kuře sice nemělo nejmenší možnost vědět kolik je hodin, ani jestli venku už svítí slunce, ale prostě to nějak odtušilo. Všimlo si, že mu přes noc přibyl jeden soused. Respektive hned několik. Byly to brambory. Hned jak je kuře spatřilo, tak je chtělo pozdravit. Pokoušelo se navázat telepatické spojení, ale po chvíli snažení mu došlo, že brambory nemají mozek a proto nemůže navázat spojení. I přes toto zděšující zjištění se pokoušelo dál. Až nakonec se mu to alespoň s jednou bramborou podařilo. Kuře bylo překvapené, protože se mu ještě nikdy nestalo, že by našlo bramboru s mozkem! Bylo z toho zděšené. Po chvíli se probralo a položilo dotyčné bramboře první otázku: "Jak se jmenuješ a jak to, že máš mozek?" Druhá část otázky bramboru očislyšně urazilo a tak odpověděla s odměřeným tónem v hlase: "Jmenuji se Albrecht Einkartofel a na druhou část ti odpovídat nebudu. Nemám vás kuřata rád pro vaše povyšování se nad ostatní. To si nedokážete uvědomit, že i ostatní mají právo na to mít mozek? To musíte být opravdu až takoví burani?!" Kuře to nechápalo. Nemyslelo to tak. "Promiňte pane Albrecht. Já to tak opravdu nemyslelo." hluboce se omlouvalo kuře. "NERUŠ MĚ! Dodělávám právě svou teorii pečelativy. Spočívá v tom, že pokud se brambora peče v troubě delší dobu, než je předepsáno na obale, může dosáhnout rychlosti tepla." Kuře nemělo co říct. Nerozumělo skoro ani slovu. Potom se lednice otevřela a ruce dívenky bez podpr... PROSTĚ DÍVENKY vyndaly brambory. Kuře chtělo začít řvát. Brambory si to budou užívat a ono ne?! To je k zlosti. Kuře ale přišlo na to, že vztekat se nemá smysl a tak začalo počítat tácky a brzy usnulo.

Omlouvám se, že včera nevyšel žádný díl. Měl jsem exkurzi v nemocnici. Opět vám děkuji za vaši neuvěřitelnou podporu :D