It's Cloudy

Prolog

„Do prdele Shaile, přestaň blbnout," vykřikl blonďatý chlapec a nešťastně si prohrábl vlasy slepené potem. Stále doufal, že je to vtip. Přál si, aby se na tváři jeho přítelkyně, jeho milované Shaile, rozlil ten přívětivý úsměv, který tak zbožňoval. Jen náznak, nepatrné pozvednutí koutků, a on by si oddechl. Jenže věděl, že to myslí vážně.

„Já už dál nemůžu," vydala ze sebe mezi vzlyky, které se ozývaly po celém hřišti. Třásla se tak silně, že se stěží udržela na nohou. Chtěl ji vtáhnout do svého pevného objetí a už ji nikdy nepustit. Chtěl jí šeptat do ucha, že všechno bude v pořádku, že on ji miluje. Jenže to by mu to musela dovolit.

„Prosím, princezno, nech toho." Už také brečel. Ten pohled na ni ho ničil. Potřeboval zpátky svou princeznu, která mu jako jediná dokázala projasnit den. Potřeboval ji stejně jako vzduch. Nemohl bez ní žít. A o to horší tahle situace byla. Ač si to nechtěl připustit, vypadalo to, že se možná bude muset tomu žití bez ní naučit.

„Neříkej mi princezno!" zařvala na něj s nenávistným výrazem. Bylo to poprvé, co na něj zvýšila hlas, a on začal brečet ještě víc. „Princezny jsou krásné a všichni je chtějí. O mě nikdo nestojí."

„Já o tebe stojím! Sakra Shaile, já tě miluju." Jeho hlas byl roztřesený a nejistý, už se ani nesnažil znít klidně jako ze začátku, když ji tu našel.

„Já vím, Cloude," smutně se na něj usmála, „věř mi, že to vím." Nechtěl ji ještě více dráždit, ale nemohl si pomoct. Dal jí celé své srdce, miloval ji jako nikoho jiného a ona ho chtěla stejně opustit.

„A nic to pro tebe neznamená?" otázal se jí zmučeně. Shaile se rozšířily zorničky úžasem a prudce zavrtěla hlavou.

„Znamená to pro mě víc, než si sakra dokážeš představit!" Jeho srdce by nejspíš vynechalo úder z toho nenadálého projevu lásky, jenže jemu přišlo, že je vynechává už několik minut.

„Ale stále ne dost," poznamenal tiše s pohledem upřeným k zemi. Nesnášel se za to, že jí nemohl dát to, co si přála. Ale on nedokázal přesvědčit ostatní, aby ji měli rádi. Mohl jí nabídnout pouze svou lásku.

„Mrzí mě to, Cloude." Naposledy se mu podívala do očí a on zatajil dech. Kdyby je nedělila několikametrová vzdálenost, kterou nedokázal překonat, protože ona si to nepřála, nejspíš by ji políbil. Jenže nemohl.

Pak jeho milovaná princezna pronesla ta čtyři slova, která nikdy nezapomene. Protože byla poslední, jež z jejích úst slyšel. „Ale miluju tě, pamatuj."

A tiché prostory školního hřiště protnul výstřel.

Chtěla jsem to vydat až po ukončení Plan A, jenomže mě to tu v draftu straší už přes měsíc a já se nemohla dočkat. Takže tu máte prolog, ale první kapitolu opravdu čekejte až po dopsání výše zmíněného příběhu, takže tak za týden až dva.

S jistou dávkou náklonnosti,
Barrrrrry.