Kluci k pohledání

3.

,,Nerozpustil ses ženo?"rýpla jsem si, Jakub byl v té sprše asi tři hodiny. ,,neměj strach cukříku"zašklebil se na mě. ,,Vyndej mi prosím mléko z lednice, jdu dělat palačinky."dokončila jsem vznešeně. ,,Pomůžu ti."nabídl se ochotně. Poděkovala jsem a začali jsme míchat všechno dohromady. Kuba většinu palačinek usmažil, já jen posledních pár. Předháněli jsme se kdo jí vyhodí výš a chytí ji. Chytit ji zpět správně na pánvičku bylo pravidlo. Už jsem si myslela, že jsem vyhrála, ale Kubajs jí vyhodil, až ke stropu, nepřilepila se a on jí chytil. ,,Do háje!" vyplázla jsem na něj a šla chystat talíře. ,,Ahój!"ozvala se z předsíně. ,,Ahoj mami." ,,Dobré dopoledne paní Žanetky maminko" z chodby se ozval smích. Praštila jsem ho do břich. ,,Áuu"jeknul. Věděla jsem, že to nebolelo. Vždycky se snaží vymyslet originální pozdrav pro mojí mamku, paní Žanetky maminko je jeho oblíbený. ,,Tady něco voní." Povídala mamka když vcházela do kuchyně. ,,Čerstvé palačinky maminko, dáte si s námi paní matko?" nesl talíř plný palačinek na stůl. Hodila jsem na něj vraždivý pohled, zase za to oslovení. ,,To asi nepohrdnu, je fajn, že jste to nespálili jako minule."pošklebovala se nám. ,,Mami! Nech toho, spálili jsme jen olej, který jsme vylili, když jsem prohazovali palačinky. A nedělej si z toho srandu, mohli jsme klíďo vyhořet."nejistě jsem se zasmála. ,,OBĚD!!"Jakub zařval na celý dům. Rychle přiběhla sestra a taťka. Kuba vyprávěl pořád nějaké vtipné historky. Smáli jsme, až jsme nemohli jíst. Obrátil se na taťku ,,Pane otče, víte co se stane, když přejedete kočku?.." ,,Né, tyhle vtipy si nech, až po jídle!"ignoroval mě ,,přejedu kočku"odpověděl táta Kubovi. Kubu tahle odpověď trochu zaskočila, smál se a chvilku přemýšlel jak má pokračovat. ,,Tak jinak, taťko šmoulo, víte co bude z kočky, kterou přejedete?"zeptal se ho znova pozměněnou otázkou. ,,Přeci přejetá kočka." Nepřestali jsme se smát. Kubovi už docházeli nápady. ,,Nebo mrtvá kočka?" opravil se taťka se smíchem. ,,Když přejedete kočku, stane se z ní kočičí palačinka..kočičinka"pověděl a všichni vybuchli smíchy. Zbytek oběda už byl poměrně klidný, občas se někdo zasmál z ničeho nic, když si vzpomněl na nějaký vtip, který byl dnes řečen. Rovnala jsem špinavé nádobí do myčky. ,,Kámo? Nechceš u nás dneska spát?"nadchla jsem se. ,,Já vždycky."rozzářily se mu oči. ,,Pojedeme zase nonstop."začali jsme plánovat. Mamce jsem to spíš oznámila, než abych se zeptala. Kuba ještě volal domů. ,,Mám si přijít pro věci."řekl ,,Nic nepotřebuješ."zareagovala jsem rychle ,,Chtěj mě dneska ještě vidět."řekl trochu otráveně. ,,ok, půjdu s tebou."