OHEŇ A VODA

8. kapitola

LEESE

Pomalu jsem se probouzela, sedla si a čekala, co bude dál. Za chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel nějaký kluk. Mohlo mu být kolem osmnácti let. Byl pohledný, ale já jsem věděla, že mi nejde na pomoct.

,,Tady máš." řekl neutrálním tónem a podal mi jídlo a pití. Pozorně jsem si ho prohlížela a nevěděla, co dělat. ,,Neboj, není to otrávené." odfrkl si.

,,To bys mohl říct, i kdyby bylo." vrátila jsem mu to, ale jídlo jsem si vzala. Buď mě zabije jídlo a nebo něco jiného. Radši dříve než to oddalovat, pomyslela jsem si.

Začala jsem jíst a ten kluk beze slova odešel.

SAM

Měl jsem donést jídlo ,té vyvolené'. Myslel jsem si, že to bude nějaká ta naducaná holka se svaly, ale šeredně jsem se mýlil. Byla nádherná a i docela vtipná, na to že tu byla zajatá.

Nakonec jsem byl rád, že jsem její stráž.

BRADEN

Ráno jsem se probudil a všiml si vzkazu na zdi. Stálo tam:

,Vy hrdinové'. Proč jste neodešli? Ale za vaši odvahu vám dám malou nápovědu. Každý den dostanete jednu, ale rozhodně ne lehkou. Dnes vám jen řeknu: ,,Hledejte tam, kde je světlo a tma, hlína i kámen, skála i les. Tam se vydejte dnes."

Probudil jsem kluky a rychle jsme vyrazili hledat, to místo. Nechci říkat, že mám Leese rád, ale nenechám ji nějakému pošukovi. To teda ne.

Vyrazili jsme hledat skálu v lese. Nikde jsem ji zatím neviděl, ale někde tady musí být.

LEESE

Pořád tady sedím a nudím se. Nevím, co mám dělat. Není tady světlo, postel židle, deka, prostě nic. Zvedla jsem se ze studené země a procházela se po místnosti. Měla jsem úplně ztuhlé nohy. 

Hledají mě vůbec kluci, zamyslela jsem se nad nimi a rozbrečela jsem se. Chtěla jsem všechno zpátky. Nebavilo mě se schovávat, bát se a utíkat. Chtěla jsem být ve svém pokoji, v teple.

BRADEN

Hledali jsme dlouho, ale zatím jsme nic neviděli.

,,Kluci." zavolal na nás Clark. Doběhli jsme k němu a on nám ukázal na kousek skály. Všichni jsme se tam vydali a doufali, že to je ta pravá.

Když jsme tam dorazili, všiml jsem si jeskyně. Vydali jsme se tam a zkoušeli tam něco najít. A našli. Přesně tam, kde svítilo slunce a začal stín z jeskyně, byl list. 

Vzali jsme si ho ven a přečetli si ho. Stálo tam:

Zůstaňte tu do rána a ráno vám řeknu víc.

,,To si ze mě děláš srandu?" vydechl Ben. ,,Nesnáším, když nevím nic. Musíme tady čekat na příkazy. Ježíši Kriste.".

,,Uklidni se, všechny nás to žere." uklidňoval ho Taylor.

,,No jo, tak dobrou kluci." řekl Ben.

,,Dobrou." ,,Brou." ,,Brou noc."

Usínal jsem a přemýšlel jsem, co se dozvíme zítra. Nebaví mě, když nevím, co se stane.

LEESE

Večer za mnou přišel zase ten kluk a dal mi večeři. Po večeři jsem si lehla a přemýšlela, co se bude dít zítra. Nebaví mě, když nevím, co se stane. Nesnáším nevědomost. 

Nešlo mi najít dobrou polohu na spaní, ta podlaha byla hrozně tvrdá. Po chvilce jsem  ale usnula.

SAM

Večer jsem jí donesl jídlo a poznal jsem, že plakala. Bylo mi jí líto, ale nic jsem neřekl. Jen jsem mlčel a předal jí večeři. Vypadala hrozně, ale přesto krásně, pomyslel jsem si. Nech toho, okřikl jsem se v duchu. Na tyto myšlenky nebyl čas. 

Odešel jsem a nechal ji tam samotnou.