Dračí válka

Seznámení

Jmenuji se Nancy.
Bydlím na venkově a všude kolem jsou lesy. Nic víc, jen lesy.

Mezi lesy je jedna pláň na kterou chodím si odpočinout od civilizace.

Lidé si myslí že jsem divná. Protože nemluvím, nerada vyčnívám a radši se držím spátky.

Nejsem divná, jen sem jiná. A to lidé nemají rádi.

Chtějí aby všichni byli stejní. Nikdo neměl představu a aby viděli svět takoví jaký je.

Nechtějí aby někdo byl lepší než oni. Nechtějí aby byli jiní.

A když někdo je jiný jned říkají že je divný.

Jen proto že nemluví, mám svoje tajné místo a nerada vyčnívám.
Ale teď k příběhu

4:30 ráno
Zvoní budík.

To znamená další nudné ráno, nudný den a nudní spolužáci.

Snaží se ode mně držet co nejdál vymýšlí mi různé přezdívky jako například: podívinka, strašidlo, hrůza, elf...

Jde vidět že je to vysloveně baví když vidí že jim na to neodpovím a nebráním se tomu.

Asi se ptáte proč vstávám o půl páté.

Jednoduše,
abych se postarala o Lisu a Daru.

Lisa je můj kůň a Dara je můj věrný pes.

Většinu s nima chodím ven naproházku.

Když konečně vylezu z postele a kouknu se na sebe do mojehovelkého zrcadla na skříni, řeknu si jestli to není už brutální.

Mám hnědé, celkem dlouhé, vlnité vlasy, blednou tvář, růžové rty a trochu zašpičatělé uši no skrátka vypadám jak nějaký elf.

Ještě k tomu pomáhá Lisa, můj luk, bílé oblečení a můj účes.

Hm, je to dost divný.

,,Ahoj Nancy kam jdeš?" Zeptá se mě mamka jak kdyby nevěděla kam každé ráno chodím.

Možná mě chce vyprovokovat abych něco řekla.

Ukážu hlavou směrem ke stájím.

,,Dobře ale nechoď moc daleko."

Ne víš mami půjdu do Afriky.

Bóže.

Když jsem konečně venku s Lisou a Darou zamířím k potoku aby se napily čisté pramenité vody.

I já jsem se napila. Byla studená. Hodně studená.

Když jsem se domů vrátila nějak po půl sedmé .
Oblékla jsem do oblečení v čem půjdu do školy a šla jsem se nasnídat.

,,Tak jak bylo venku?" zeptal se mě taťka.

Každé ráno tohle dělají.

Snaží se mě přemluvit abych mluvila.

Ale to se jim nepovede.

Asi ani nevíte proč nemluvím.

Před pěti lety, když mi bylo 11 zabili moji sestru.

Asi se ptáte kdo ji zabil.

Draci.

Než jsem se narodila draci vedli své boje v podzemí.

Ale jakmile jsem přišla na svět jakoby je z ničeho nic něco na zemi přitahovalo.
Proto mi říkají ,,Dračí dívka"

Jednou když jsem byla venku na louce mě napadl drak. Od té doby mám na noze velký škrábanec.

Nechtěl mi ublížit, chtěl mě jenom někam odvést.

Byl velký, šupiny měl bíle a modré břicho, křídla a oči.

Nebyl jak ostatní draci.

Všechny draky co jsem kdy viděla byli večinu černí nebo červení.

Chrlili oheň a chtěli mě zabít.

Ale tenhle ne.

Nechrlil oheň ale ledový vzduch.

Chtěl mě někam odnést a já se nebránila. Vlastně celí život sem toužila aby mě draci unesli.

Když chtěl vzlétnout moje sestra po mě skočila . Zatáhla mě za ruce takže mi drak po škrábal nohy.

Pustil mě na trávu a chtěl odletět.

Ale sestra po něm vystřelili šíp.

Chtěl ho odrazit ocasem.

Naneštěstí pro ségru se mu to povedlo.

Šíp letěl přímo k ní a ona nestihla uhnout a šíp ji zasáhl.

Na místě byla mrtvá.

A od té doby nemluvím.

Ve škole

,,Ahoj Elfko jak si dneskam zachránila draky?"  Zeptal se mě Tobiáš.

Už sem si na to zvykla.

,, Nechte ji napokoji!" Zakřičela moje nejlepší kámoška a zároveň jediná Lucka.

,,Přesně" přidal se můj kamarád z děctví Lukáš.

,,A proč? Neboj se já se draků nebojím Elfko."

Svádí na mě jakoby já mohla za to že draci čím dál víc útočí na lidi.

Ale já za to nemůžu.

Nebo jo?