Dračí válka

Výbuch

Už jsem zase spala.

Ale ne že bych chtěla, ale proto že vždy usnu.

Ale jedno vím jistě.
Mám zavázané oči a na puse šátek.
Sedím na židli.

Můj věznitel je očividně hodně blbej.

Přivázal mi ruce před tělo.

To znamená že si můžu strhnout šátek z očí!

Ale jestli to není jen nějaká skouška.
Skouška jestli bych utekla.

Ale co když to je jediná naděje na útěk?

Už je to stejnak jedno protože má hlava se sklání k rukám a odkrývá šátek z očí.

Jsem v malé místnosti kde je jen má židle a lamp očka která toho moc neosvětluje. Zdi jsou špinavé a z cihel. Naproti mně jsou ještě velké kovové dveře.

Ani ne 5 minut a už se rozlétli.

Višla z nich postava zakalená v černé kápi a s maskou na hlavě.
Popošla ke mně a podepřela mi bradu abych se mu koukala do očí.
Nevím co se bude dít ale mám strach. Velký strach.

Jeho oči působí chladně.

A pak otevře pusu a z nich začnou vycházet první slova:

,,Á Element je vychcánek. Myslela si si že unikneš!? Mýlíš se! Odpověz myslíš si že někdy unikneš!"

Křičel, hodně křičel a mně se do očí najhrnují slzy a sklonila jsem hlavu.

,,Mluv!" Znovu zakřičel.

,.Do prdele budeš mluvit nebo ne?!"

Už jsem brečela. Hlavou mi přelétávaly nekonečno myšlenek a otázek.

Z nenadání na mě pravé  tváři přistála facka a má hlava odletěla do strany.

,,Tak holčičky nemluví.." Pokračoval ve svém proslovu.

Uslyšela jsem velkou ránu a následné odmrštění do strany.

Koukla jsem s rozmazaným pohledem směrem k výbuchu.

V mlze tam stála nějaká postava.

Následoval další výbuch ale mnohem větší.

Kamínky ze zdi přistáli na mně a já pomalu cítila jak mi začala téct krev.

Ta první postava popošla ke mně a mou hlavu nadzvedla.

,,Už to bude v..." nestihl nic říct protože jsem mu s posledních sil skočila do řeči.

,,Prosím, zabíte mně."

,,To nemohu, budeš žít." Hlas patří té samé postavě nademnou. Byl to mužský,hluboký ale za to velice příjemný hlas.

Začalo se mi stmivat před očima a slyšela jsem něčí hlas:
,,Doprdele, mrzne! Rychle nebo umře!"

A pak jen tma a bolest.