Dračí válka

Pád

Na fotce Lukáš
Drak mě unášel a mě se do očí hrnuly slzy.

Počkat, slzy?

Však o tomhle sním celý život.

Tak proč brečím?

Že by kvůli tomu že bych mohla mít kluka?

Kluk který ný mě mohl podvést a ublížit mi?

A ještě k tomu který se pere?

Ještě teď mám na svojem tričku jeho krev.

Proč tak hystericky brečím?!

,Nancy okamžitě přestaň brečet! ' křičelo mé podvědomí.

Jen sem seděla a histericky brečela.

Co se mnou teď bude?

Asi po 20 minutách historického brečení jsem přestala.

Pomalu jsem se postavila a až teď jsem si uvědomila že jsem vysoko v mracích.

Bože!!!

Šíleně nenávidím výšky tak jsem si znovu sedla, pak lehla a usnula.

,, Miluju tě Nancy."
,, I já tebe."

Všechno se rozsypalo a před démonů stáli po otevřené dveře.

Šla jsem k nim a otevřela.

Nahrnuly se mi slzy do očí, protože Lukáš se líbal s nějakou cizí holkou!

Nikdy jsem ji neviděla.

Měla tak bílou tvář a tak zlaté vlasy že vypadala jako anděl.

Rychle jsem si sedla.

Byl to jen sen. Jen sen.

Nebo budoucnost?

Bylo světlo.

Koukla jsem se na hodinky.

18:30 cože??!!

Prospala jsem víc než 9 hodin!

Postavila jsem se.

Pro moje štěstí drak letěl těsně nad zemí.

Šla jsem k okraji té ,klece'.

A koukala dolů.

Když jsem se vracela na mé místo podklouzla mi noha.

Padala jsem dolů.

Co se stane když odpadnu?!

Zemřu? Zlomím si vaz?

Koukala jsem dolů.

Nachvily jsem se zarazila.

Je možné že ty větve stromů do kterých teď padám jsou velké jak kmeny normálních stromů.

Celý les je tak obří.

Dopadla jsem na jednu z těch větví.

A padala jsem dál.

Narážela na ty obří větve.

Prohrávali si se mnou jak s hadrovou panenkou.

Asi od prostředka jsem se začala bouchat o hlavu a následně upadla do bezvědomí.