Dračí válka

Klec

Omlouvám se že sem to vydala tak pozdě.
A napadlo mě jestli byste nechtěli nějaké info takhle vždy před kapitolou. Kdyžtak napište do komentů. Na obrázku ten drak co zabil Nacynu sestru.

Všude byl chlad.

Bála jsem se otevřít oči.

Bála jsem se že to nebude ten bílí drak co tehdy zabil mou sestru.

Udělal to nechtě. Ale ostatní draci zabíjí z úmyslů.

Teď mi to došlo.

Je tu chlad!

Což logicky znamená...

Pomalu jsem otvírala oči.

Když jsem je měla dokořán otevrěné, málem mi srdce vyskočilo ven z hrudníku.

Byl to on.

Stál přímo předdemnou.

Nevím co mě to popadlo ale na táhla jsem ruku do předu.

Znovu zavřela oči a otočila jsem se do zadu.

A čekala.

Mám dvě možnosti.

Ta první je že mě zabije a já nebudu muset chodit do té pitomé školy.

A ta druhá že mně unese.

Hm. Kdo s koho.

Cítím jak se na mích polštářcích na konci prustů dotklo něco hodně tvrdého (prosím bez dvojsmyslů) a studeného.

Pár sekund na to celá moje dlaň ležela na tom samém.

Otevřela jsem oči.

První co jsem viděla byl překvapený Lukáš se spadlou bradou až na zemi.

Pomalu jsem otočila hlavu.

Koukala jsem do jeho velkých modrých očích.

Bylo v ní tolik lásky jak u žádného jiného.

Pomalu jsem k první ruce přidala i druhou a hladila ho.

,, Co doprdele děláš! Uteč!" Vykřikl Lukáš.

Drak na něho pohlédl s pohledem kámo-nasral-si-mě-a-vyděsil.

Začal mávat se svímy vélkými křidlami.

A než jsem se stihla nadále byla jsem v jeho pařátech.

Poddemnou ty pařáty spojil takže jsem si připadala jako v nějaké kleci.

Začal vzlétat.

Rychle jsem běžela k okraji té ,,klece".

,,Lukááši! Promiň!"