Těžký Život Hvězdy [BVB FF CZ]

(1.) Výjimečný začátek

Jako už klasicky se procházím chodbou školy, a jen tiše doufám že si mě nikdo nevšimne. Moje dlouhé, černé a natupírované vlasy mi padají do tváře. Na sobě mám černou mikinu, rudé džíny, a černé Conversky s bílou podrážkou a na hlavě mám kapucu.
"Výborně, školní smrtka alias nudnej Biersack příchází! Megan pojď sem!" ozve se za mnou.
Ale ne, Dylan Sparkle. Klaun, šikanátor, a holkama obdivovaný fotbalista.
"To že jsem celej v černym neznamená že se řežu, nebo že se chci zabít!" ani jsem se na něj nekoukl protože by to můj žaludek nemusel vydržet. Rozhodně nehodlam koukat na ty tuny gelu na vlasech a na to jak se na něj lepí ta kurvička Megan.
"Tak hele ty zmrde, takhle se mnou nikdo mluvit nebude! A už vůbec taková nula jako ty.." sarkasticky se pousmál a přes chodbu se ozvalo dlouhé "ouuuuu" od všech přihlížejících.
"A co když jo?" to už jsem se otočil a přeměřil jsem si ho pohledem.
"Tak ti udělam ze života peklo" procedil mezi zubama a s Megan za prdelí odkráčel chodbou.
Došel jsem do učebny dějepisu. Mám ho celkem rád, protože vždy můžu psát básničky, a nikdo si mě nevšímal. Ještě lepší bylo, že náš učitel je na dovolený a my máme supla.
Začal jsem psát:

Krev po mém těle stéká,
Dech na stokrát zrychlený,
Byl to nápad šílený,
Pode mnou tvoří se krve řeka.

Ale ten pocit nádherný,
Všechno mi náhle jedno je,
Dělám si plané naděje,
A tak přidám další rány.

"Andy?" vyruší mě učitelka.
"Hm" ani nezvednu oči.
"Co jsem říkala?"
"Že chleba se šunkou zabil několik milionů lastur?" píšu dál.
"Zrovna to ne.."

Jsem jak psychopat bez naděje,
Jehož tělo krvi podléhá,
Jenže touha na mě naléhá,
A smrti nádech kolem zavěje,
A hodně rychle zkládám zkoušku,
Mezi cestami přebíhám,
Do kůže si značky vyrývám,
A nasazuji si smrti roušku.

Ani nevím jak ale už zvonilo, konec vyučování. Jako vždy jsem chtěl vyběhnout ze třídy jako první, ale někdo mě chytil za rameno a zatáhnul zpátky do třídy.
Otočil jsem se a za mnou stála ředitelka.
"Půjdeš se mnou do ředitelny" řekla a koukla se po třídě.
"Heh, Biersack má zase průser!" zařval Dylan co kolem zrovna procházel.
"Ty se moc nesměj, ty půjdeš taky." dala mu celkem rekt ředitelka.
Dylan se kouknul na svůj "GASTO" (Gang Ala Stádo Tupých Oslů) a zrudnul.
Vzala ho za paži a vedla si ho po pravé straně, já šel nalevo.
Vstoupili jsme do ředitelny a zástupkyně nás usadila na židle a dala nám sklenici vody s citronem.
"Asi nevíte proč jste tu" začala mluvit " jste tu protože chci jednomu z vás něco říct."
Dylan už už chtěl něco říct ale ředitelka pokračovala.
"Dylane" pronesla do ticha "vyhazuju tě na dobu neurčitou, na týhle škole být nemůžeš"
Dylan zrudl a já v duchu chytnul záchvat smíchu, ale na venek jsem jen čuměl do blba.
"Jistá dívka jménem Elis mi řekla co se dneska stalo na chodbě, nebylo to hezké, a hlavně se to nestalo poprvé... Takže teď se tady Andymu omluv, a potom můžeš jít."
"Promiň" kouknul na mě, ale rozhodně to nemyslel upřímně "za tohle ještě zaplatíš" zašeptal.
Dylan odešel, a já se zvedal ze židle.
"Měl bys Elis poděkovat, můžeš být rád že to skončilo takhle brzo."
"Určitě poděkuju" usmál jsem se a odešel domů.

Fuuuuuu, já vim že nevydávam ani na druhej příběh, ale nedalo mi to, a musela jsem si napsat FF i kdyby to mělo dva díly :D snad se to chytí, kdyžtak komentujte a sdílejte:))
Dík ^^