Těžký Život Hvězdy [BVB FF CZ]

(15.) Lednička

Chvíli jsme zkoušeli, potom jsme zjistili že všechno umíme, což se po těch 10tkách koncertů docela předpokládá.
"Jakeu?" houknul jsem na skupinku černých hlav co si povídali.
Jedna se zvedla. Vypozoroval jsem že je to Jake.
"V pohodě?" usmál jsem se.
Zvednul palec na souhlas, šťastně pokýval hlavou a povídal si dál.
Dobře, to by bylo.
V pohodě jsem si šel do kuchyně pro jídlo (to totiž normální lidi dělají). Otevřel jsem ledničku. To ještě bylo v pohodě. Horší bylo když jsem uviděl CCho naštosovanýho v ledničce. Logicky byli vyndaný všechny poličky a přihrádky včetně jídla.
"Panebože" řekl jsem a CC už si myslel že ho polituju.
"Kde je moje jídlo?!" chtělo se mi brečet.
"Tak tvůj bubeník je nacpanej v ledničce a ty se ptáš kde je tvoje jídlo?!"
"Jo, tak nějak to bylo" zavzpomínal jsem.
"Kde já to žiju" postežoval si CC a vysoukal se ze spárů ledničky.
"Moment kam si myslíš že jdeš?" chytil jsem ho za ruku.
"Do sprchy, asi zmrnu každou chvíli" rozmáchnul rukama.
"Pořád jsem se nedozvěděl kde je moje jídlo"
"Nevim, zeptej se Jakea, ten mě tam strčil" ukázal na něj a odkráčel do koupelny.
"Jakeuu" zakňučel jsem.
"Co je?"
"Asi bych se měl zeptat co dělal CC v tý lednici, ale protože tě chci ušetřit zbytečných proslovů, ptám se jen kde je kurva moje jídlo?!"
"Myslíš ty dvě pomazánkový másla kečup a hořčici? Tak ty jsem vyhodil, protože to bylo všechno prošlý. " usmál se.
"Co? Vždyť jsem byl nedávno nakoupit"
"Jo, to byl.. Ale protože jsi chytrá a inteligentní opice, nechal jsi všechen nákup v autě a modli se že se to jídlo nezkazilo."
"Nasrat" řekl jsem, vzal si klíče od auta a šel do garáží. Odemknul jsem na dálku auto, otevřel jsem kufr pln očekávání. K mé smůle tam nic nebylo.
"Pitts. Jaktože to v tom autě neni?!" vrazil jsem do dveří.
"Protože to máš v BMWčku" v poklidu se na mě díval.
"Neser mě Pitts, neser mě" zavrčel jsem a vzal si druhý klíčky. Chtěl jsem bouchnout dveřma, ale málo jsem švihnul, takže se to ani nedovřelo.
"No dooprdele!" bouchnul jsem.
Ashley ještě řekl něco ve smyslu 'hlavně buďme v klidu' ale toho jsem si nevšímal. Radši.
Otevřel jsem auto, tentokrát to správné, vyndal jsem nákup a odnesl to dovnitř.
Protože nebyl čas, vyndal jsem si jen rohlík a máslo. Mazal jsem si rohlík, když zazvonil zvonek.
"Ty vole, tady se nedá ani v klidu najíst"
Zmoženě a naštvaně jsem tam došel a otevřel dveře.

Kratší díl, ale já umíram únavou. Je právě 0:51 a já to dopsala. Yeeey. Jinak k vydávání dalších dílů. Pomalu končím s mým hlavním příběhem Psycho Life, a začnu se věnovat tomuhle. Snad.