My own thug life

My own thug life 8

Jimin
Když jsem ráno otevřel oči, uvědomil jsem si, že zase spím zcela nalepený na Yoongim. Yoongi ještě pořád nejspíš spal, protože nevydával žádné znaky, že by byl vzhůru. Nechtěl jsem, ale vstal jsem a tak jsem musel opustit to nádherně hřející místečko na Yoongim. Když jsem procházel kolem zrcadla všiml jsem si, že jsem zase úplně nahý. Nojo, když je tu Yoongi, tak se to začíná stávat samozřejmostí. Celý jsem se umyl a tak všeobecně spáchal ranní hygienu.
Když jsem si čistil zuby, tak jsem z ložnice zaslechl jak Yoongi zasténal, nejspíš se protahoval. O pár sekund později se pomalu došoural do koupelny "Dobré ráno," jeho hlas byl ještě ospalý a to mu ještě přidávalo na roztomilosti. "Dobré," opětoval jsem mu pohled. Mezitím, co jsem si vyčistil zuby, tak Yoongi vykonal svou raní potřebu. Měl zavřené oči a to se mu taky nevyplatilo. "Hey, Yoongi čůrej do záchodu!"
"Oh, promiň," s menším úsměvem se na mě omluvně podíval. Tak to bylo divný, za prvé, Yoongi se usmíval, za druhé, omluvil se. "Nejsi nemocný?" "Proč?" spláchl a šel si umýt ruce, takže teď stál blízko u mě. "Ale nic a co noha, už tě nebolí?" Přikývl "Šel bych se i projít dneska," do pusy si strčil kartáček s pastou "pokud dovolíš." Tiše jsem se zachichotal, přece jen Yoongi je teď něco jako můj otrok. "No, budeš si to muset zasloužit," položil jsem mu ruce na boky "myslíš, že si to zasloužíš Min Yoongi?" objal jsem ho kolem pasu a natiskl jsem ho na sebe. "Snad si ze mě nechceš dělat kurvu?" v zrcadle do kterého jsme oba hleděli, jsem mohl vidět, jak pozvedl obočí "Od toho tu je Jungkook." Nechtěl jsem Yoongiho jako kurvu, to vůbec ne a navíc mě celkem naštvalo, že zase vytáhl Jungkooka "Tady snad někdo žárlí, poslední dobou je to pořád jenom samé Jungkook sem, Jungkook tam." "Na co bych měl žárlit?" To jak mluvil mě štvalo a já se nehodlal hádat, tak jsem ho jenom políbil do vlasů "Achjo, jdi se obléct, půjdem nakoupit."

Yoongi
Jimin mi půjčil nějaké svoje oblečení a mohli jsme vyrazit. Noha mě ještě pořád bolela, ale jenom trochu. Tak jsme šli na menší procházku. Konečně jsem si mohl jeho barák prohlédnout pořádně, když jsme sešli po schodech dolů, tak jsem spatřil obrovskou kuchyň spojenou s obrovským obývákem. Všude bylo čisto a nikdo nebyl doma. To jsem usoudil z toho, že jsem nikoho neviděl a bylo tu až požehnáné ticho. "Všichni jsou pryč, vrátí se až večer." promluvil Jimin, když zpozoroval, jak se všude rozhlížím a někoho hledám. "Nevadí ti když se trochu svezem autem? Stejně se ještě hodně projdem." Trochu mi to vadilo, ale pochopil jsem. Nastoupil jsem a usedl na sedadlo vepředu vedle Jimina, hned jsem si začal hrát s rádiem a něco pustil. Moc tam toho teda nehrálo. Jimin nastartoval a rozjel se. Zrovna začala hrát píseň, která je jedna z mých nejoblíbenějších. I need u od skupiny Bts. Možná je to trochu divný, že zrovna mi se líbí taková hudba, ale ta píseň má prostě něco do sebe. Jimin se na mě koutkem oka podíval a já dál zíral z okna a nevěnoval tomu pozornost. Strašně se mi chtělo zpívat, ale styděl jsem se. Najednou, ale začal tiše zpívat Jimin, nevěděl jsem jestli si ze mě dělá srandu, nebo jestli tomu mám fakt věřit. Pomalu jsem k němu stočil své oči. On se zasmál "Copak? Vím, že se ti ta písnička líbí, klidně zpívej." Teď když mi řekl ať zpívám, tak se mi do toho už moc nechtělo, ale stejně jsem nějak tak trochu nevědomě začal spolupracovat, když se na mě díval a ještě k tomu pomalu pohyboval rty, ze kterých vycházely ty nádherné slova písně. Muselo to vypadat fakt vtipně, když jsem se k němu přidal a on se zase zakřenil. "Radši se dívej na cestu před sebou," byl jsem naštvaný, k čemu mě to zase přinutil. Založil jsem si ruce na prsou a koukal jsem zase z okna, jak se okolí postupně měnilo, z domů se stávaly stromy a místo chodníků byla všude samá zeleň. Aniž bych o tom věděl začal jsem rapovat k písní která zrovna hrála. To asi jedeme hodně daleko, pomyslel jsem si, myslel jsem si, že pojedem jenom třeba do Supermarketu, který je pár kilometrů od domu, ale jak to tak vypadá, tak Jimin mě chce vzít na pěkně dlouhý výlet. "Kam jedem?" zvědavost mi nakonec nedala. "To je překvapení," zaculil se. Proboha, ten kluk je tak sladkej až je mi z toho špatně.
(Yoongi to nemyslel zle xD v dobrém slova smyslu.)

Jimin
Chtěl jsem Yoongimu udělat radost, tak jsem se rozhodl, že ho zavezu někam, kde se mu rozhodně bude líbit. Cestou jsme si i zazpívali, bylo to roztomilé, jak se Yoongi styděl, sice se nečervenal, ale poznat to na něm šlo dost dobře, nebo jak nafoukl tvářičky když byl naštvaný.
S ním jsem se najednou cítil tak šťastně, prostě ještě předtím, než jsem znovu potkal Yoongiho, jakoby v mém životě něco chybělo a to něco, nebo spíš někdo byl Yoongi. Moc mi na něm záleží a jsem neuvěřitelně šťastný, že se naše cesty znova střetly. Kdyby se nestalo to, co se v minulosti stalo, nikdy by to takhle nemuselo být, nemuseli bychom být sami, jeden bez druhého. Yoongi mi to neustále vyčítá, vím, že mě za to nenávidí a já mu v tom ani nebráním, ať si mě nenávidí, hlavně když už mě nikdy neopustí. Zaparkoval jsem a můj pohled sjel směrem k Yoongimu a k jeho spící tváři. Přece jen jsme jeli celkem dost dlouho a to jsme ještě ani neměli snídani. Radši na to ani nemyslet.

Yoongi
"Yoongi vstávej." Cítil jsem něčí ruce na svém těle. Pomalu jsem rozespale otevřel oči. "To už jsme tady?" naskytl se mi pohled na Jimina. "Jo, ale první se půjdem najíst." Odepl jsem si pás, vystoupil jsem a protáhl jsem se. Přede mnou se rozprostíralo moře. Obrovské, modré a nebezpečné, ale přesto nádherné. Stáli jsme na kopečku, kde byla po naší pravici menší restaurace. "Doufám, že ti ke snídani nevadí Sushi."
Zbožňuju Sushi, ale nijak jsem to nedal najevo, jenom jsem zavrtěl hlavou a došel za Jiminem se kterým jsem vstoupil do restaurace. Bylo tu celkem málo lidí a žádné známé tváře a nikdo ani nevypadal, že by mě poznal, což bylo jenom dobře. Jinak by mohly být pěkné problémy, ale jak to tak vidím, tak Jimin vybíral místo naší snídaně pečlivě. "Jdi nám zabrat někde místo, já objednám." Sehnal jsem nám jedno nenápadné místečko v rohu, kde jsme viděli přes okno na moře. Zakručelo mi v břiše, ani jsem si neuvědomil, že mám hlad, až doteď. Jimin se za chvíli s úsměvem vrátil "Za chvíli to bude," usadil se naproti mě a pohlédl z okna "Nádhera."
Servírka nám přinesla jídlo, celou dobu, jakoby se snažila vypadat, co nejsvůdněji a neustále nenápadně pokukovala po Jiminovi. "Přejete si ještě něco?" usmála se na něj. Byla vážně pěkná. Jimin ji pohled opětoval a zavrtěl hlavou "Ne, díky, můžeš jít." Uklonila se a i když nerada, tak odešla. Konečně.
Snažil jsem se, aby na mě nešlo poznat, že žárlím. Proč se na ní tak Jimin díval, proč se tak nedívá na mě? Naštvala mě a Jimin taky, až jsem ztratil chuť k jídlu. "Ty nebudeš jíst?" zeptal se mě zvědavé Jimin. "Co když je to otrávený?" Jimin se malinko zakuckal smíchem "Neboj, tady tě nikdo neotráví, teda aspoň ne jídlem."

Ayo wasup guys~
Dlouho jsem tu nebyla, protože jsem byla líná psát xD Omlouvám se 🙏 další díl začínám psát už dnes a bude možná už zítra, protože v tomhle díle se nic moc neděje:D Jinak děkuju všem, komu se povídka zatím stále líbí a čtou ji. Děkuju moc <3 Jste zlatíčka 😚