Wow Bam! Ou damn! Obrázek vůbec nesouvisí s dílem, ale strašně se mi líbí.
Jimin is like You are all mine Bitches and I'm da king. 😎
I love it 😚Bylo to až podezřele jednoduché, dostat se k autu, které ještě k tomu všemu nikdo nehlídal. Ani nebylo nijak poškozené, dokonce i pneumatiky byly v pořádku. "Něco tady nehraje" promluvil jsem na Yoongiho. "Proboha oni jsou prostě jenom blbí, však píchli jiné auto" Yoongi nevěřícně zakroutil hlavou a poukázal k autu vedle toho našeho. Podíval jsem se tím směrem, hned vedle mého Bmwčka stálo další a úplně to samé akorát s píchlými koly. Yoongi se praštil rukou do čela. "To jsou idioti." Nemohl jsem to vydržet a vyprskl jsem smíchy. Náhoda? Nemyslím si. Po tváři mi stékla slza, která mi utekla z toho smíchu, jak jsem tiskl víčka svých očí k sobě.Yoongi ke mě přišel a sáhl mi do kapsy, kde vylovil klíče od auta a šel odemknout. "Počkej, já budu řídit," řekl jsem, když jsem se trochu uklidnil a už jsem běžel ke dveřím, kde stál Yoongi a poslal jsem ho na druhou stranu. "Jenom běž." Malinko hravě jsem ho pleskl rukou po zadku a vysloužil jsem si tak Yoongiho nádherný vražedný pohled. Už mi chtěl něco vpálit do obličeje, když v tom se najednou ozvaly hlasy a ani ne moc daleko od nás. A jeho vlastníci nebyli zrovna veselí, aby taky jo, když nás nemůžou najít a ještě k tomu jim zabijeme společníka. Kdo ví, ten hoch mohl mít manželku a děti, nebo dokonce i přítele, přece jen mohl být i na kluky. Yoongi rychle obešel auto a vlezl dovnitř a já samozřejmě taky a ihned jsem nastartoval. Na poutání pásem jsem samozřejmě sral a hned jsem se rozjel pryč na silnici. Když jsem se dostal na dálnici všiml jsem si v předním zrcádku, že nás pronásledují. "Kurňa, doufám že nás nebudou sledovat až domů, i když pak nám nic udělat nemůžou, ale... No doufám že neví kde bydlíme." Neustále jsem něco kecal a během toho řídil jak nejrychleji to šlo, ale jak to tak vypadá někdo tady má rychlejší auto. Jelikož nás teď už Namjoonův gang doháněl a začali po nás dokonce i střílet. Yoongi mě mezitím stihl ještě seřvat, než vytáhl zbraň, kterou jsem mu předtím přenechal. Otevřel jsem mu okénko a zapl jsem si pás. Yoongi se sledoval dění za námi v zrcátku a začal celkem naslepo střílet za nás. Střílel jen když si byl opravdu jistý, myslím že jim i párkrát prostřelil kapotu, ale nijak moc jim to neuškodilo. Mé zadní sklo bylo tak trochu neprůstřelné na taktéž i přední a boční, ale pneumatiky byly narozdíl od oken dost ohrožené. "Rychleji to nejde?" zeptal se mě Yoongi. "Za chvíli budem ve městě, tam se jim ztratíme z dohledu," oznámil jsem mu. Ani ne dva kilometry před námi bylo město, které žilo nočním životem. Vjel jsem dovnitř a hned za mnou Namjoom s jeho partou a hra na schovávanou mohla začít. Najednou jsem to prudce stočil do jedné z uliček a poté hned zase. Namjoon se mě zatím držel, ale tady to už bylo jiné. Znal jsem to tu dost na to abych věděl jak Namjoona obelhat. Ještě pár zatáček a najednou jsme se objevili přesně za nima. Teď nastal Yoongiho čas, vystrčil hlavu i s rukou z okna a prostřelil jim obě zadní pneumatiky, co se s nima dál stalo už netuším. Hned jsme totiž odbočili z cesty a vydali jsme se domů, ale přeslechnout se to nedalo.
Bylo po všem. Perfektně jsem zaparkoval auto před mým barákem, které se tou prudkostí trochu převážilo na jedno stranu kol, ale hned na to se i druhá polovina auta vrátila zpět k zemi. Yoongi měl srdce až někde v krku, oba jsme hlasitě vydechli. Pohladil jsem strany volantu a poté jsem své ruce nechal spadnout na mé stehna. Takže, co teď..? Podíval jsem se na Yoongiho, on si ani nevšiml že na něj zírám. Najednou jsem vymrštil ruce, které jsem mu obtočil kolem krku a skoro až zoufale jsem ho políbil. Myslel jsem, že se mnou Yoongi spolupracuje, ale mýlil jsem se. Odstrčil mě od sebe. "Co to mělo být!?" otřel si bradu od slin. "Myslel jsem... No však víš, jak je to ve filmech." Překvapeně pozvedl obočí "Měl bys přestat sledovat televizi." Zářivě jsem se usmál "Neříkej, že by se ti to nelíbilo, život jako ve filmu." Zatáhl okénko "Ani ne" vystoupil z auta a já ho následoval. "Tobě se pořád něco nezdá" chtěl jsem ho chytnout za ruku, ale když jsem to provedl, zaslechl jsem Yoongiho syknout. "Neříkej mi, že jsi to zase schytal." Vzal jsem jeho dlaň do své a opatrně jsem mu vyhrnul rukáv bundy. "Je to jenom škrábnutí" odpověděl mi Yoongi a ani se nesnažil vyprostit svou ruku z mého sevření.
"Kdo ví co v tom zase bylo" Zhodnotil jsem jeho ránu blízko tepny, jako života neohrožitelnou. "Máš štěstí a zároveň smůlu." Pustil jsem ho a šel jsem odemknout dveře, doma ještě nikdo nebyl, všichni přijedou až zítra ráno. "Počkej na mě v obýváku" přinesl jsem si z pokoje lékárničku. Když jsem přišel do obýváku, Yoongi ležel rozproztřený už bez bundy na pohovce. Přisedl jsem si k němu a začal jsem mu čistit menší ránu, kterou jsem pak obvázal. Na Yoongim bylo poznat, že už je z celého dne unavený a že už se ani nehne. Zatím ještě nespal a já ho nehodlal nechat spát tady dole, bude hezky spát se mnou v posteli. Vzal jsem ho do náruče a Yoongi což mě celkem překvapilo vůbec neprotestoval. Celou dobu měl zavřené očka a mi přišel strašně rozkošný a neodolatelný.
Položil jsem ho do své postele a vysvlékl jsem ho. Moje boxerky jsem mu nechal. Taky jsem se vysvlékl a zalezl jsem si k němu pod deku. Lehl jsem si na bok, abych mohl Yoongiho sledovat. "Co se ti stalo?" ozval se Yoongi. "Jak to myslíš?" Chtěl jsem mu odpovědět něco v tom smyslu, že jsem se zamiloval, nebo něco takového. Ale rozhodl jsem se nedělat moc ukvapené závěry. "Že si mě nechal oblečeného a nezneužitého." Koutky úst se mi zvedly do malého úsměvu. "Můžeme to klidně ještě napravit, noc je ještě mladá a doma nikdo není, i když by mi to stejně nevadilo" obkročmo jsem se na něj posadil, i když to bylo celkem namáhavé, když se Yoongi bránil a snažil se mě setřást. "Vždyť tohle přesně chceš, tak nedělej." Opřel jsem se o lokty vedle jeho hlavy. "Nic takového jsem neřekl, to jenom ty slyšíš to co chceš." "Kdybys to nechtěl tak proč by ses mě jinak dotýkal tak jako v tom lese" sklonil jsem se k jeho rtům, které jsem jemně políbil. Chvíli jsem si vychutnával, že mě Yoongi nechal a po chvíli jsem se od něj odtáhl. Opětoval mi můj upřený pohled. Začal jsem se jen tak hravě otírat o jeho přirození svým zadečkem. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem vůbec nebyl unavený, ale naopak nadržený. Dostal jsem na něj ještě větší chuť než normálně. Yoongi mě prostě přitahoval, celé jeho tělo, celý on. A když jsem se teď o něj otíral a on vypadal tak bezbraně, tak jsem byl vzrušený ještě víc. "Yoongi," zašeptal jsem a přitom jsem mu odhrnul vlasy z čela. Cítil jsem, jak pomalu tvrdne. "Co bys řekl tomu," přerývavě jsem dýchal "kdybych ti poskytl svůj zadek" rukama jsem sjel dolů a stáhl jsem mu boxérky. Yoongi překvapeně vykulil oči, ale nijak neprotestoval. Posadil jsem se na jeho klín a začal jsem třít ten svůj. "V lese," pokračoval jsem "Jsi mi dal jasně najevo, jak to chceš," vzdychl jsem při vzpomínce na to co se událo "přemýšlel jsem nad tím a udělám to pro tebe." Nechtěl jsem z něho vstávat, zajel jsem rukou pod polštář, kde jsem věděl že mám schovaný nůž a rozřezal jsem si své spodní prádlo, jehož cáry jsem pohodil vedle postele. Yoongi na mě celkem vyděšeně hleděl, ale v jeho očích jsem spatřil i chtíč. Vzal jsem jeho úd do ruky a začal jsem ho třít v pomalém tempu s tím mým. Druhou rukou jsem si zajel ke svému otvoru a začal jsem se připravovat na Yoongiho vstup. Proč si připadám jako nějaký uchýl co zneužívá svou oběť? Jak si asi musí připadat Yoongi. To co se chystám udělat se určitě dá pojmenovat jako znásilnění.Lalala 🎶
Nevěřím tomu.
Tak Hello my friends. Další díl je tady a doufám že se líbil i když obsahově nevím, nevím :D určitě se Vám nelíbí, že jsem to takhle uřízla a popravdě mě taky ne! xD Ale jinak díky za stálý ohlas atd. Arigato 🙏
I hope you like it 😚😎
ČTEŠ
My own thug life
FanfictionJimin je přímo vyhlášený provokatér a potížista. Nemůže si pomoct, má prostě takovou povahu a nikdo ho nemůže zastavit a ani mu poroučet. Jimin je Boss jednoho z nejobávanějších gangů. A nejen, že je jeho život plný úžasných zážitků, ale je taky dos...